Tentokrát směřovaly naše turistické kroky za „humna“. Od pokratických závor po ránu vyšla skupinka 17 turistů pěšky k rozcestí Konbložka. Zdejme počkali na druhou partu, který z Ltm přijela autobusem. Náš počet se zvýšil o 24 členů. Společně jsme se pak vydali vzhůru k NS Hlinná-Kamýk. Doslova jsme „obkroužili“ Plešivec, na který  pak většina vyšplhala. Přešli jsme hřeben k lávovému poli, kde jsou nádherné vyhlídky do okolí. Sešli jsme dolů k ledovým jámám a ke vzácné kapličce z r. 1660. Poté pak již obcí do hospůdky, kde jsme se zaslouženě občerstvili. Krásná jarní kvetou příroda nám byla po celou dobu kulisou, sluníčko nepřestalo svítit. Uvědomili jsme si, že i za humny je krásně… (text+fota JW)

25. 4. 2018 - výlet do Chřibské - vedla M. Brožová (8km,16 účast) - výlet nebyl dopředu avizován

FOTOGALERIE

Ve středu vyjela skupina turistů na výlet do Chřibské.  U vlakového nádraží "Chřibská" je Penzion Relax, kde jsme se zdrželi na malé občerstvení. Pak , cestou lesem, husím pochodem, jsme po ŽTZ došli k hospůdce Na křižovatce v Horní Chřibské a vypravili se na menší z vrcholů Plešivce  (425 m). Cestou do Chřibské se malá skupina turistů vypravila k Chřibským vodopádům, které jsme my pak viděli na fotce. My ostatní jsme se chvilku zdrželi u historického střeleckého terče.  Ve městě jsme si prohlédly krásné staré hrázděné domy, mezi nimi i bývalá rekreační sídla našich herců. Penzion Na Stodolci byl uzavřen k radosti nás všech, alespoň jsme si nevyčítali, že jsme si za ty "lidové ceny" nic nekoupili. Před odjezdem bylo občerstvení v restauraci Radnice. Bylo nás 16 a ušli jsme 8 km. Skvělé počasí.  Děkujeme Martě za hezký den.(text+fota H. Fabiánková)

Protože jsem se zúčastnila výletu, který vedla M. Brožová, dovoluji si popsat pár slov o dnešním putování ve stínu lesů, roklí a krásných zákoutí Kokořínska. Po vystoupení z autobusu v H. Vidimi jsme si prohlédli místní roubenky a bývalý zámeček, dnes Domov důchodců. Poté jsme sestoupili hluboko do kaňonu a mezi pískovcovými útvary opětně naši dnešní trasu provázely další a další roubenky. Také nás čekalo malé stoupání a pak již v Jestřebici jsme měli možnost doplnit tekutinu. Dále nás čekala navíc čtyřkilometrová cesta do Ráje k autobusu, neboť bus, kterým jsme měli odjet, byl zrušen. V Ráji bylo jako v ráji, slunce nám zde hladilo tváře, trochu jsme si odpočinuli a poté nastoupili do místního malého busu, který nás kupodivu všechny pobral (už nás bylo "jen" třicet, někteří odjeli busem dříve a někteří si natálhi cestu o další 4km a došli až do Mšena na vlak)) a odvezl do Mělníku k vláčku domů… Prostě Kokořínsko (text J.W+fota J.Nerad + alternativní výlet fota P. Mejstřík)

Opět dubnové počasí nezklamalo a pro pěší výlet bylo přímo ideální. Plánovaná, mírně náročná trasa od žel. zastávky Zahrádky, lemovaná pískovcovými skalami a romantickým údolím Peklo, patří mezi vzácné a chráněné krajinné scenerie severních Čech.Naše cesta vedla i neprávem pomíjenou Studenou roklí do Kvítkova a následně na vyhlídku u sochy sv. Barbory, odkud se naskytly výhledy po širokém okolí. Cesta Pekelskými schody, dále přes Robečský hrádek až do Dubice, byla příjemnou procházkou.Následně skalní útvar Skautská skála nás uvedl zpět do údolí Pekla. Čtyřkilometrový úsek skalním kaňonem podél Robečského potoka posetého na mokřinách kvetoucími bledulemi nás dovedl do osady Karba. Kolem železničního viaduktu jsme se dostali zpět do Zahrádek a vlakem domů. (text J. Řehák)

-----------------------------------------------------------------------------------------

Na středu 4. dubna 2018 bylo naplánované velmi krásné jarní počasí a vše se vyplnilo. Sice jsme na tento výlet vyrazili časně ráno (z Litoměřic v 7:56 hod), ale bylo to jen ku prospěchu, protože ke konci tras y již bylo všem velmi teplo. Na zastávku v Pístech jsme dojeli v hojném počtu 54 turistů, jednoho miminka v kočárku a pejska Sášenky. Hned od autobusové zastávky nás přivítala vůně venkova, kde v blízkém obydlí pracovali s fekáliemi. Po focení jsme rychle oblast opustili a vydali se do obce Písty. Netradičně jsme hned na začátku obce odbočili vpravo a šli jsme k Ohři, kde jsme na druhé straně viděli obec Hostěnice.Pak jsme již procházeli celou PR Pístecký les. Nejdříve nás přivítaly lány medvědího česneku a pak ji bledule jarní. Mezi tím již prokukovala dymnivka dutá a ladoňka dvoulistá. Naše cesta tímto lesem uběhla rychle a tak jsme již po jedenácté hodině seděli na občerstvení v restauraci U Mlýna. Některé turistky odjeli již před dvanáctou hodinou do Litoměřic, některé se vydali do Libochovic a ti ostatní si prošli městečko Budyni n/Oh  a domů odjížděli kolem půl jedné. Celkem jsme ušli tímto lesem 6,5 km. (fota+text J. Nerad)
+ náhradní výlet  - Děčín - Velký Chlum -  Lesná - Vrabinec - Těchlovice (15km,8účast.)

První dubnový výlet neměl s nestálým aprílovým počasím nic společného. Naopak, čekal nás nejteplejší den tohoto roku, který jsme si společně užili. Čekalo nás 15 km s 500 m stoupání a 500 m klesání. První zastávka byla na vrchu Velký Chlum s rozhlednou. Všichni jsme na rozhledně již byli, ale dnes počasí přálo, tak jsme mohli využít vyhlídky na Děčín, Labe, vrcholky Českého středohoří, Krušné hory i pohledy na blízké okolí. Putování směr zřícenina hradu Vrabinec probouzející se přírodou bylo doplňováno informacemi o viditelné fauně i floře. Vlastní zbytky skalního hradu Vrabinec, který byl postaven na přelomu 14. a 15. století plnil svůj účel cca 200 let. Nyní jsou zdi hradu zachovány v několika čedičových zbytcích. Strmý přístup na hrad doplněný zabezpečovacími řetězy nás odměnil podobnými výhledy jako předchozí rozhledna. Při zpáteční cestě z hradu nás překvapil přístup místních obyvatel, kteří bez nároku na odměnu doplňují pro turisty základní vybavení „podhradní občerstvovny“ nejen pitnou vodou, ale i dřevem a základními informacemi o hradu. Inu: Dobrý člověk ještě žije. (text J. Řehák,fota P. Mejstřík)

-----------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní výlet vyšel! Od rána bylo krásné počasí, modré nebe a sluníčko. Toto dnešní počasí nám vynahradilo počasí minulého týdne. Plánovanou cestu Staré Splavy - Máchovo jezero - pod Borným, dále k Břehyňskému rybníku a do Doks jsme přerušili krátkou svačinou. 7 lidiček se vyšplhalo na kopec Borný. Malá skupinka 6 turistek si udělala kratší výlet z Doks do S. Splavů. Celkem nás bylo 62 a tak jsme si okruh 12 km užili a konečně nám teplo i sluníčko připomínalo jaro…(text H. Dupalová, fota J. Nerad)
-------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní výlet opět prověřil naše turisty. Již ráno bylo patrné, že sluníčko nás neohřeje a tak se splnila i předpověď počasí. Všech 39 přítomných turistů zvládlo plánovanou delší trasu Liběšice-Srdov-Habřina. Zde bylo posezení v hospůdce. Dále jsme pokračovali až do Uštěka a ač cestou i pršelo, snad bez újmy všichni dorazili domů, včetně turistky s kolem. A protože nás počasí nezlomilo – počasí neporučíš – těšíme se zase již brzy na další, možná ještě i zimní výlet.
(text H. Dupalová+fota P. Mejstřík)

Naší první společné oslavy MDŽ se zúčastnilo 71 oslavy „chtivých“ turistek a turistů. Jako praví turisté jsme nejdříve po vystoupení z vlaku v Hrobcích prošli 7km mírně zasněženou cyklotrasou přes Libotenice a příjemnou cestou Trávčickým lesem do cíle našeho dnešního setkání – do restaurace Na Kuliši v Travčicích. Zde jsme měli již připravený oddělený sál a možnost výběru jídel i pití. Nejprve jsme si vědomostním kvízem připomněli význam MDŽ a KČT a jejich historii. Při dobrém obědě a občerstvení jsme při kytaře Petra Vondráka a společném zpěvu pokračovali v zábavě.
Protože oslava proběhla v příjemné atmosféře a byla naším prvním společenským setkáním, rozhodli jsme se, že se v příštím roce opět sejdeme znovu, při oslavě 2. ročníku MDŽ. (text J.W, fota J. Nerad) 
-----------------------------------------------------------------------------------------------

Ani velmi chladné středeční ráno neodradilo skupinu mrazuvzdorných turistů od účasti na plánovaném výletu, opět do blízkého okolí Litoměřic. Z rozcestí u bývalé restaurace U Kubíků se směrem na Rochov vydalo 23 žen a pouze 3 muži. Ve vsi jsme odbočili na zvolna stoupající polní cestu a po ní se dostali na vrcholovou planinu, ze které se otevřel téměř dokonalý kruhový rozhled. Za námi Říp a Sovice, výhled na Doksany s klášterem a Roudnici, a panorama Středohoří od Hazmburku vlevo až po Sedlo napravo. Bohužel viditelnost nebyla dokonalá, takže vzdálenější panoramata jsme mohli jen tušit. Ale podle ohlasů i tímto rozhledem byli výletníci příjemně překvapeni. Za družné zábavy jsme došli do Keblic, na okraji vsi minuli zajímavý zahradní altán v japonském stylu, několik pěkně udržovaných domů poněkud připomínajících jihočeské selské baroko a opravený kostelík sv. Václava. Pak už jsme po silnici docházeli k Novým Kopistům, odkud první skupina s ušlapanými 7 km odjela vlakem domů. Další část si přidala 2 km cestou do Bohušovic za obědem v restauraci Radnice, ale nejvyšší uznání je třeba vyslovit skupině čtyř čiperných žen, které ignorovaly hromadnou dopravu a došly do Litoměřic - celkem 15 km.Počasí nám přálo, nikdo se nezranil, neofoukl ani neomrzl, takže každý si snad dnešní výlet užil. (text+fota V. Kinter)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na středeční výlet 21. 2., za ideálního počasí se vydalo 34 turistů. Z vlakové zastávky v Hrdlech jsme se vydali po bývalé cukrovarské vlečce k Dolánkám. Zde jsme se zastavili u pozdně barokní kapličky, u které vytéká pramen zvaný U tří zázraků, s udávaným léčivým účinkem na lupenku. Léčit se nikdo nepotřeboval, takže jsme se zdrželi jen krátce a pokračovali - musili jsme ale opustit původně plánovanou trasu, protože v místech vlečky se buduje kanalizace. Do Doksan jsme tedy přešli po silnici, kolem hřbitovního kostela sv. Petra a Pavla a smutných pozůstatků bývalého cukrovaru, z něhož zbyl jen komín a notně zchátralá hala.To už jsme ale docházeli ke klášteru, kde nás čekalo slibované překvapení v podobě objednané prohlídky. Očekával nás kněz otec Adrian, který se nám téměř hodinu věnoval a velice poutavě vyprávěl o historii i současnosti kláštera. Měli jsme možnost prohlédnout si nejstarší románskou část i barokní kostel, který je vyhlášen kulturní památkou. Podle reakce výletníků lze usoudit, že překvapení bylo příjemné.Potom jsme se vydali k Ohři, přešli přes lávku u jezu, prošli lesíkem, kempem a zdárně dorazili do restaurace Na Růžku v Brozanech. V jídelním i nápojovém lístku každý objevil něco pro sebe zajímavého, takže jsme zde mohli náš výlet zdárně ukončit. (text+fota V. Kinter a H. Fabiánková)

-------------------------------------------------------------------------------------

Středeční ráno, sice chladné, ale s příslibem slunečného počasí vylákalo litoměřické turisty i několik hostů na plánovanou vycházku. Na zastávce autobusu u kapličky ve Mšeném se sešla veleskupina v neuvěřitelném a podle vyjádření pamětníků rekordním počtu 75 účastníků. Po seznámení s plánem výletu a několika zajímavostmi z historie i současnosti lázní a okolí jsme prošli parkem do areálu lázní. Zde jsme si dali čas k individuální prohlídce – budovy sloužící lázeňskému provozu jsou pěkně udržované, lázeňský komplex působí moc hezkým dojmem. Zajímavý je i secesní pavilon Dvorana, nová kaplička Salve i romantická ruina staré kaple Sv. Jana Nepomuckého nad lázněmi. A pak jsme se vydali kolem doporučeného Pramene lásky podle Mšenského potoka a železniční trati směrem na Vrbku a Budyni. Šli jsme údolím, cesta byla pohodlná, nálada optimistická, konverzace živá, slunce na obloze i v duši – prostě pohoda. Na silnici k Vrbce jsme minuli budovy dvou bývalých, téměř 400 let starých mlýnů, nyní citlivě upravených jako rekreační objekty – původní účel budov je i přes modernizaci stále dobře zřejmý. U prvního, tzv. Hořeního mlýna bylo k vidění něco jako minizoo – mohutný pštros, stádečko ovcí i s jehňaty a skupina prasat kadeřavých. A pak už jsme před sebou viděli cíl naší cesty, městečko Budyni nad Ohří s kostelem a vodním hradem. Došli jsme ve zdraví, dobyli a plně obsadili bufet na náměstí i restauraci U mlýna, každý se podle své chuti občerstvil a tím jsme naši akci ukončili. Výlet se patrně líbil a pro mnohé účastníky byl inspirací k další návštěvě lázní s turistickým, případně i léčebným programem. (text V. Kinter,fota J. Nerad+P.Mestřík)

Náš odbor i letos pokračoval v tradici mapování adventních svátků nedalekých saských krušnohorských měst a tentokrát si vybral za svůj hlavní cíl město sedmi údolí - Olbernhau.Plně obsazený autobus zavezl nejen naše,ale i šest lovosických turistů + naší kamarádku Janu Januškovou z Prachatic nejprve do Litvínova,kde jsme si po prohlídce několika expozic v zámku Valdštejnů a památek v centru města zašli i na oběd.Další naší zastávkou byl unikátní komplex Saigerovy huťě,ležící těsně za hraničním přechodem v Brandově.Část účastníků zde také absolvovala zajímavou prohlídku zachovalého funkčního hamru.Odtud jsme šli za hustého sněžení do slavnostně vyzdobeného centra Olbernhau,vzdáleného 3 km.A bylo opravdu nač se dívat.Na tzv. Rytířském dvoře se konají velké Adventní trhy,sloužící nejen k občerstvení,ale i ke kulturním vystoupením,prodeji typických upomínkových předmětů i ukázkám lidové řemeslné výroby.Mnozí z nás se v Městském kostele podívali také na milé vystoupení dětského souboru s vánočním programem.Přesně v 17.00 začalo vyvrcholení,pro Olbernhau tak slavnostního dne.Říznými pochody v podání dvou hornických kapel,které toho dne stačily zahrát i v Drážďanech při Slavnostech štoly,začal tradiční průvod,tzv. Bergparade,který ve vybraných saských městech vzdává hold většinou již zaniklé hornické profesi a těší se velké přízni nejen místních obyvatel,ale i mnoha návštěvníků,včetně těch z Česka.Pak již následoval v 18.00 odjezd do Litoměřic. Věříme,že všichni účastníci zájezdu byli s jeho náplní spokojeni a kromě sůvenýrů a dárků si odvezli hlavně krásné vzpomínky a zážitky. Těšíme se při nějakém dalším podobném výletě opět na viděnou. (text I.J.+fota J.W.)

Ze Sadské nás autobus dovezl do Hradišťka, kde je na hřbitově, v rodinném hrobu,  pochován pábitel Bohumil Hrabal. Blátivé cesty k památným borovicím jsme zdolali a dál lesem  došli do Kerska, k jeho chatě, jejíž zasklenou verandu on sám nazýval hradlem, jako vzpomínku na svou nádražáckou minulost.. V alejích jsme prohlíželi chaty a v Restauraci U Pramene se občerstvili. Po načerpání minerální vody ze Svatojosefského pramene směřovaly naše kroky do lesního ateliéru Kuba, kde jsme pozorovali p. Kubu při práci a prohlédli si vánoční výstavu výtvarných prací. Po nakoupení dárků u Kubů jsme cestou k autobusu prošli kolem Hájenky, vánočně vyzdobené a s " Kančím na šípkové" a "Kančím se zelím" na jídelním lístku. Výlet v podzimní přírodě se nám líbil. Marto, dík (text+fota H. Fabiánová).

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na dnešní výlet naplánovaná komentovaná prohlídka Luckého mlýnu nalákala velké množství turistů, které neodradilo ani pravé listopadové počasí, co nám meteorologové předpověděli. Majitel mlýnu mj. Národní technické památky, v zastoupení svého syna p. Šaška nás seznámil s pohnutou historií objektu, která sahá až do 16. století a stejně tak i rod Šašků. V příjemné světnici při plápolavém ohni v krbu jsme si popili připravený horký čaj a vyslechli vyprávění, pak jsme si prohlédli zcela funkční mlýn a jeho technické zařízení. Poté jsme se vydali směrem po červené značce přes Hazmburk (vstup do hradu byl již uzavřen) do Libochovic, kde náš výlet končil. (foto P. Mejstřík, (+pro srovnání fota z 27. 6. 2017), text J.W.)
--------------------------------------------------------------------------------------------------

V deštivém počasí jsme se vydali z nádraží Dobrovice do obce Sýčina ke renesančnímu kostelu sv. Václava. Byl vystavěn r. 1571 Jiříkem Cetenským z Cetné. V jižní věži si Thurn - Taxisové roku 1831 zřídili rodinnou hrobku. Některé hroby členů rodu jsou i na hřbitově. Obec Sýčina se nám všem líbila. Cestou do Dobrovic jsme na Chloumeckém hřbetu viděli zámek Vinařice, který je přístupný jen v létě pro ohlášené skupiny. Nyní slouží ke společenským akcím. Skupina turistů se k němu vypravila. Po příchodu do Dobrovic jsme navštívili radnici města, kde je i infocentrum. Někdo vystoupil na radniční věž, někdo navštívil obřadní síň radnice s pěkným výkladem. V obřadní síni je dřevěný vyřezávaný strop, který byl zachráněn ze zámku, kde byl v roce 1831 vybudován cukrovar.  Dnešní cukrovar stále používá značku TTD- Thurn- Taxis- Dobrovice. Prohlídka cukrovaru byla velmi zajímavá, obdivovali jsme techniku a výrobky, které jsme mohli ochutnat. Paní průvodkyně byla milá a postupy výroby cukru nám předala i s dobrou náladou. Jen fotografovat se nesmělo. Cesta k nádraží byla horor, ale vše jsme zvládli. Výlet byl hezký. Martě moc děkujeme a asi by bylo dobré se ještě do Dobrovic vrátit a navštívit další tři muzea a další historické památky. (fota+text H. Fabiánková)

Ranní déšť ustal, ale na smůlu  - po nedělní vichřici bylo uzavřeno Bertino údolí a tak malou změnou jsme šli přes Kočkov, Erbenovu vyhlídku a Mariánskou skálu zpět do města. Bohužel, rozhledy nebyly. Turisté tuto trasu dělali poprvé a tak jako stateční jsme končili s tím, že někdy příště bude líp. Právě ty rozhledy nám chyběly, kdy za pěkného počasí jsou vidět všechny kopce kolem dokola.Tak tedy snad příště. (text H. Dupalová+fota P. Šoura)

---------------------------------------------------------------------------------------------   

Mimořádný výlet do královského města Čáslav, který byl hlavně určen víceméně pro neorganizované seniory z města a okolí, přilákal více našich turistů, než ty, pro které byl určen. Všichni ale byli vítáni a nikdo nelitoval, že s námi strávil den ve městě, které nás všechny překvapilo svou krásou. Stavba synagogy nás všechny zaujala, natož monstrózní Chrám sv. Petra a Pavla, který se pro svou velikost ani nevešel do okýnka fotoaparátu. Na náměstí pak skutečná perla, barokní stavba z 18. století, dnes budova radnice. V ní se nachází Žižkova síň, kde má své pozůstatky (lebku) Jan Žižka, kterou jsme si samozřejmě prohlédli. Náměstí je na desetitisícové město veliké, uprostřed je klasicistní kašna a pomník J. Žižky, dále několik zachovalých nejstarších domů ve městě. Také jsme si prohlédli ohromný evangelický kostel, Otakarovu raně gotickou válcovitou věž, procházkou jsme se prošli turistickou cestou kolem Podměstkého rybníku pod místními hradbami. Volný program si každý užil podle svého, někdo vyšplhal na vyhlídkovou věž u Chrámu, někdo si poseděl u kávy, či u oběda. Nakonec jsme všichni skončili v Městském museu a prohlédli si jeho velmi zajímavý interiér. Počasí nás nezradilo, provázelo nás po poledni sluníčko a tak se dá říci, že to byl vydařený den. (text+fota J.W.)

Ranní deštivé počasí neodradilo 101 turistů našeho klubu a vydali se na náš letošní tzv. Závěrečný výlet. Cestu směrem k zámku Stekník nám lemovaly nikdy neokoukané kopce Českého středohoří. Zámek nás již ale přivítal nesmělými paprsky slunce z otvírajícího se nebe... Zde jsme se museli rozdělit na několik skupinek a postupně jsme si prohlédli to, co léta devastovaný zámek a nyní znovuzrozený téměř z trosek, může nabídnout. Nově zrestaurovanou kapli, sallu terrenu, upravené a k restaurování připravené komnaty a chloubu – terasovitou zahradu, druhou největší toho druhu v Česku. K tomu jsme si vyslechli výklad o historii a plány úprav a oprav do budoucna. Potěšilo nás, že jsme alespoň "trochu" mohli finančně přispět k opravám zámeckých památek, které čekají v depozitáři.

Poté jsme odjeli do královského města Žatec, města chmele a piva. Každý měl možnost si vybrat a prohlédnou co ho zajímalo a to z mnoha památek a významných objektů, kterých je ve městě požehnaně. Město nás za to odměnilo krásným slunečným počasím a tak jsme si užili i dobré výhledy z Chmelového majáku. V IC jsme obdrželi plánky tří různých okruhů po městě a mnozí si je prošli. Ještě i tak zbyla chvíle na posezení v cukrárně či v hospůdkách na ochutnání žateckého piva.

Na zpáteční cestu jsme se vydali stále ještě za slunečného počasí a tak jsme měli po většinu cesty kulisy kopečků Českého středohoří oslněných sluncem a  vybarvenými stromy ještě se zbytky listů, což dokáže jen podzimní příroda. Jedna skupina se navíc zastavila u menhiru  Zkamenělý mnich (prý aby po výsledku parlamentních voleb načerpala dostatek pozitivní energie), druhá jela přímo domů. (text J.W.+ fota J.W. a H.Mašek)
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Nádherné počasí babího léta bohužel nepřesvědčilo více našich cyklistů,aby se na zakončení cyklistické sezóny projelo po hřebenu Krušných hor.A tak po výstupu z dosti obsazeného cyklobusu v Adolfově se pod mým vedení vydaly na 50 km cestu ještě jen pouhé tři cyklistky.Hned v zaniklé obci Habartice jsme si vyslechli poutavý výklad o její historii od místního chalupáře.Pokračovali jsme po hřebenu dále přes Fojtovice,Cínovec,Vitišku,Nové Město,Grunwaldské vřesoviště až na Dlouhou Louku.Z té následoval už jen dlouhý sjezd na vlak do Oldřichova.Naprosto bezoblačná obloha nám poskytovala cestou mnoho dalekých výhledů,zejména do Saska.Nejkrásnější zážitky nám však poskytl pravý podzim,jehož zásluhou nám cestu lemovaly zdravé stromy,hrající všemi,pro tuto dobu,tak typickými barvami.Cesty po Krušných horách jsou díky menšímu převýšení pro cyklisty vždy přitažlivé a přidá-li se k nim i slunečné bezvětří,zanechají vždy u turistů velký zážitek.Stejně,jako naší skupince.(text I.Jirásek,fota J.W.)
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Podzimní období již začalo a příroda nám občas ukazuje své drápky, ale na středu 11. října byla předpověď dobrá.Byla naplánována trasa z Medvědic přes Lipskou horu (689 m) kolem Oltáříku do Podsedic. V autobuse, kterým jsme dojeli do Medvědic, jeli jenom turisté a bylo nás celkem 25. Vystoupili jsme na zastávce u kostelíka sv. Kateřiny v 9:50 hod. Po odjezdu autobusu jsme se vyfotili a prohlédli okolí kostelíka a pak jsme se vydali po ČTZ k hlavnímu bodu naší trasy a to Lipské hoře.Nahoru jsme vystoupali mimo dvou turistek všichni. Ony dvě se vydaly rovnou na Oltářík.Počasí nám opravdu velmi přálo. Po výstupu na vrchol nejenom, že nefoukal moc vítr, ale byla i velmi dobrá dohlednost do okolí. Zhlédli jsme význačné vrcholy v okolí, občas jsme zahlédli i Říp a velmi dobře byly vidět kopce v lounské oblasti.Všichni se kochali hezkými výhledy a přitom i posvačili. Při sestupu jsme se již začali dělit na skupinky. Někdo chtěl vystoupat ještě na Oltářík (566 m), někdo šel pomaleji a užíval si podzimně vybarvené přírody.Nakonec jsme se skoro většina sešli na autobusové zastávce, na podsedické křižovatce. Odkud jsme odjeli směr Lovosice v 14:00 hod.Na trase jsme ušli asi 9 až 10 km. (fota+text J. Nerad+ fota P. Mejstřík)
---------------------------------------------------------------------------------------------  

Text k výletu jsem neobdržela.Tentokrát se vydaly na výlet dvě skupiny. Ta hlavní autobusem, sedm turistů vlakem. Ti si udělali okruh opačný, na Kuksu  se obě skupiny setkaly.
----------------------------------------------------------------------------------------------

17. 9. 2017 - KČT Ltm +  Zdravé město Ltm do Zubrnic (5km,40účast.)

FOTOGALERIE

Z mlhavých Litoměřic jsme se vydali autobusem do kopečků směr Zubnice. Čím výš jsme vyjížděli, mlha ztrácela svou vládu a my jsme se mohli těšit z krásných výhledů na okolní kopečky. Když jsme dojeli do cíle, objevilo se i podzimní sluníčko a ukázalo nám, že ještě neztratilo svou sílu. V Zubnicích jsme nejdříve navštívili a prohlédli si s příjemným průvodcem zdejší skanzen lidové architektury. Ve staré škole nám náš průvodce po zasednutí do lavic, dal lekci „chování“ a byla i legrace. Poté jsme se na chvíli zastavili v  hostinci, poseděli a odebrali se na naši turistickou procházku místní naučnou stezkou. Vedla kolem starého mlýna, pak příjemným lesíkem a silničkou jsme se dostali zpět. Před námi se otevřelo údolí, ve kterém je zasazena vesnička jako perla v prstenu a nad ní se hrdě tyčí jako maják televizní věž Buková hora. Pak jsme nasedli do autobusu a s překrásnými výhledy na České středohoří se vraceli domů. U Ltm se slunce zatáhlo, objevil se velký mrak, jakoby se na nás zlobil, že jsme ze slunečných Zubnic odjeli…

Děkujeme Zdravému městu Ltm za krásné zážitky, všem za dochvilnost a snad někdy…(text J.W.+fota H.Fabiánková, V.Kostnerová a něco i já)
-----------------------------------------------------------------------------------------------    

Pobytový turistický výlet do penzionu Heidi v St. Martin am Tennengebirge v oblasti Salcburska, byl CK Trip tzv. „šit“ na míru pro turisty našeho klubu. CK nám připravila trasy, kterých se mohli zúčastnit dle délky a náročnosti snad všichni a k tomu nám jako dárek přichystala empatickou milou a trpělivou průvodkyni Aničku. Ta nás po celou dobu provázela a o nás pečovala.

Hned první den před polednem jsme dorazili k cíli naší zahajovací trasy a to u fjordovitého jezera Traunsee. Po menším stoupání cestou nad jezero jsme mohli vychutnávat první krásné vyhlídky na jezero a okolní štíty Alp zalité sluncem. Pak již jen s krásnými vyhlídkami z autobusu jsme dojeli do našeho dočasného domova ve St. Martinu.

Druhý den nás opět probudilo svými paprsky slunce a my jsme měli možnost si tento den doslova užít krásných vyhlídek mezi alpskými velikány v oblasti Nízkých Taur. Lanovkou jsme vyjeli do výše 1834 m na vrchol Bischlinghöhe. Odtud jsme se pak vydali po hřebeni i údolím s výhledy na majestnátnost pohoří Tennengebirge do St. Martina. Měli jsme možnost si zvolit kratší i delší trasu putování. Většina si užila té delší, ale cesta dolů k našemu pensionu byla dost, dost namáhavá…

Třetí den se nám slunce schovalo, doufali jsme, že se počasí zlepší a tak jsme se opět vydali naším busem po neuvěřitelných serpentinách k horské chatě Trinkenalm 1750m a zde byl dvouhodinový výstup k nejvyššímu místu našich výstupů - na vrchol Hinterfageru 1967m. Část turistů se rozhodla i přes mlhu vrchol zdolat, někteří zůstali na horské chatě a část turistů klesala dolů do údolí, kde mlha neměla již svou moc. Jako "bonus" jsme se zastavili v krásném historickém městečku Radstadt a v pozdním odpoledni si několik účastníků užilo koupání v termálních lázních v Altenbergu.

Čtvrtý den jsme odjeli busem k horskému jezeru Jägersee ve výši (1099m). Každý zde měl opět možnost volby a mohl využít procházky kolem jezera s návštěvou restaurace. Ostatní dále pokračovali k velkému horskému jezeru Tappenkarsee (1762m) a k chatě stejného jména. Zde se nám otevíraly vyhlídky na Radstatské Taury.

Pátý den nás čekala ta nejkrásnější horská túra po traversu úpatím impozantního vápencového masivu Hochkönigu, kolem horských salaší k hotelu Arturhaus. Bohužel, tuto trasu si musíme někdy zopakovat, neboť nám tento den skutečně počasí nepřálo. Pršelo a pršelo…Druhá skupina odjela do městečka Mühlbach, které si měla možnost prohlédnout. Poté dojela busem k chatě Arturhaus (1502m), kde absolvovala kratší trasu a čekala na příchod skupiny první.Cestou jsme se ještě na chvíli zastavili ve známém městě "čtyř můstků" v Bischofshofenu.

Šestý den se opět ukázalo slunce ve své plné kráse. Absolvovali jsme poslední trasu kolem St. Martina k horské chatě Höllalm a odtud jsme si měli možnost vychutnávat krásné výhledy na pohoří Tennengebirge.

Těmito výhledy jsme se pomyslně loučili s majestátními Alpami, jejich kamennou krásou a už i se zasněženými vrcholy, které zářily v paprscích slunce jako jejich královské koruny.

Šest dní pohostinného pobytu v pensionu, který nám na čas nahradil domov, bohužel skončilo. Skončily večery, které nám zpestřoval Jirka K.s kytarou a zpěvem, skončila dobrá kuchyně paní Doris, čekala nás již jen cesta domů s šikovným řidičem Jirkou a s naší Aničkou, dobrou dušičkou.

Všem účastníkům velký dík za výkony (nachodili jsme 70km - ne všichni, vystoupali a vyjeli jsme 3760m,sešli a sjeli 4.360m), za dobrou partu, za dochvilnost a věřím pevně, že zážitky které jsme si přivezli na pobyt v Heidi, nám zůstanou na dlouho ve vzpomínkách a zahřejí na duši... (text +fota J.W.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------  

Je zasmušilé ráno. Z pod mraků vykukuje vycházející slunce. Během jízdy vlakem se raní čas mění. Mraky pohltily sluneční svit, začíná foukat a později, kdy se blížíme do Křižan, i prší. Na začátku naší cesty je poměrně klid, prvním stoupáním se zahřejeme na provozní teplotu. Tam, kde by měl být Ještěd je mlha. Začíná pěkně foukat. Déšť si chce také trochu užít. Nevadí, jdeme lesem. Houby provokují ke sběru. Mnozí se neubrání a plní své papírové tašky. Blížíme se k vrcholu hory. Dobře slyšíme hukot větru opírající se o stavbu vysílače. Samotná stavba se vynoří z mlhy až na poslední chvíli. Vstupujeme do příjemného prostředí. Odpočinek, razítka. Po krátké pauze  pokračujeme v našem putování. Řádný odpočinek s polévkou a pivem dáme až překročím 15-tý poledník v chatě KČT  Na Pláních. Další cesta kolem restaurace  U Šámalů, kde je otevřeno jen ve dnech pracovního volna. Nevadí, zato je zde velký kamenný stůl, pro různé obřady, posvěcený litoměřickým biskupem monsignorem Baxantem. Pokračujeme kolem Rašovky (zavřená restaurace a rozhledna, otevírají až v 17. hodin) na Javorník, kde stojí Obří sud. Novostavba tvaru sudu s restaurací. Perfekt. Dáme pivečko a kávu. Je to prakticky koncový bod naší cesty. Blížíme se k Hodkovicím. cestou hledáme ještě jedem kamenný stůl. V Záskalí končíme naší cestu.  Domů přijíždíme večer, ale uspokojeni zdoláním hory s 1012 nad mořem. (text+fota V  Červinka) + fota J. Nerad

Dnešní výlet jsme zahájili v Praze na hlavním nádraží - nastoupili jsme do moderního Posázavského pacifiku a zhruba po čtvrthodině jízdy nezajímavým okrajem Prahy už jsme měli možnost kochat se – tu cyklostezkou hned pod tratí s běžícími či jedoucími Pražáky, tam golfovým hřištěm s nespěchajícími golfisty, ba i vodní sportovci na Vltavě byli k vidění. A za řekou skály a stráně s vilkami a kostelíky v zeleni. Za Vraným jsme vjeli do Sázavského údolí a téměř z ptačí perspektivy sledovali řeku, skály a chaty. V pohodě a dobré náladě jsme dojeli do železniční stanice Jílové, která je vzdálená od města asi 2 km a vyrazili na trasu výletu. Prošli jsme stoupáním kolem Včelního hrádku, ze kterého zbyly jen sešlé hospodářské budovy, do vesnice Studený a tady jsme přešli na naučnou stezku „Jílovské zlaté doly“. Stezka je osazena velkým množstvím panelů, které poskytují vyčerpávající informace o historii těžby zlata i o jiných místních zajímavostech, ale i lavičkami na místech s nejhezčími výhledy, opravenými křížky a nově vysazenými stromky v alejích. V celém okolí Jílového totiž působí zajímavé sdružení s názvem „Okrašlovací spolek v Jílovém u Prahy“ a toto vše je výsledkem jejich snažení. Už při stoupání se nám nabízely pěkné výhledy do krajiny, nejhezčí ale z rozhledny Pepř s plošinou ve výši 18 m, ke které jsme po chvíli došli. Bohužel jsme nemohli přesně identifikovat jednotlivé vrcholy v blízkém i vzdáleném okolí, neboť ze tří orientačních panelů jeden chyběl úplně a zbylé kdosi „vylepšil“ sprejem k nečitelnosti. Inu, hlupáků se české kotlině vyskytuje poměrně dost.Pak už jsme scházeli k Jílovému cestou, ze které byly v okolí vidět nenápadné stopy po těžbě zlata, došli do města a zde si dopřáli asi hodinu a půl volného programu k jeho prohlídce a občerstvení.A když každý využil tohoto času podle svého založení, vydali jsme se luční pěšinou kolem Boží skály do dolní části Jílového a mezi chatami, pak kolem rybníčku došli zpět na nádraží a odtud v půl třetí odjeli zpět. (text spisovatel V.Kinter,fota J.Nerad)
-----------------------------------------------------------------------------------------------  

Výlet začal v Hlubočepech, odkud jsme se dostali do Prokopského a Dalejského údolí. Cesta výletu  je popsána na fotografiích. V přírodě bylo pěkně. Ani jsme nepoznávali, že jsme ve velkoměstě.  Celý den svítilo slunce a my jsme v pohodě pozorovali přírodu podél Dalejského potoka. Děkujeme Martě Brožové za hezký výlet, který pokazila jen čtyřhodinová cesta rychlíkem z Prahy domů. (fota+text H. Fabiánková )

Ve středu 23.8. uspořádala M. Brožová méně náročný výlet do Prokopského údolí. 20 turistů vyrazilo na pohodovou trasu 8 km. Procházeli jsme Prokopským údolím podél Prokopského potoka, skupina zdatnějších si trasu ztížila výstupem k hradišti. Potom jsme opět spojili a pokračovali podél Dalajského potoka do Řeporyjí. kde jsme náš výlet ukončili. (M.Svoboda)

Středa 23. 8. 2017  Krásný východ slunce předznamenal nadcházející den. Pohodlně jsme se dostali do saského městečka Hinterhermsdorf , kde bohužel mají ve středu  " I "- čko zavřené. Prohlédli jsme kostelík a stoupáme ke kraji lesa,  razítka, a pokračujeme ke Křinici. V hlubokém údolí provozují naši němečtí sousedé projížďky na lodičkách. Procházíme kolem a již jsme na stezce v skalnatých stráních nad vodou. Řeka tady tvoří  od Zadní Doubice až do Zadních Jetřichovic státní hranici.  Cestou máme dvě zastavení pro doplnění energie. Ze Zadních Jetřichovic sledujeme zelenou tur. značku a ta nás vede nejprve po lesní šotolinové silnici, potom roklí přes sedýlko  na Mezní Louhu "před hotelem" , odkud  jedeme do Děčína na vlak. Počasí nám přálo, devět účastníků září spokojeností. Tak neshledanou, zase na nějakém výletě. (text+ fota V.Červinka) + fota J. Nerad

16 . 8. 2017  jsme se vydali na naše středeční putování, tentokrát na trasu Nymburk - Sadská . Bylo nás 20 lidiček.Vlastně 21 - jeden ještě nenarozený kluk.Vystoupili jsme  na nádraží Nymburk-město,přešli jsme kolem Postřižínského pivovaru a přes lávku Labe a už kolem vody směr obec Písty po  ČTZ.Cesta byla naprostá rovina.V Pístech občerstvinka samozřejmě zavřená.Tak bylo posezení a na pěkně upraveném  nádvoří,  svačinka a potom dále k jezeru.Prošli jsem kolem  písečného přesypu.Také u jezera byla občerstvinka zavřená, jen  rybáři si dávali ve stanech  "do nosu " a nenabídli ani kousek grilované rybičky vyhladovělým a žíznivým turistům.Na koupání  teplota vzduchu nebyla nic moc, i když nám počasí přálo.Pár kapek za celou trasu.Jinak teplota ideální....žádné vedro ani zima.Od jezera už směr po  ŽTZ.Na  okraji  obce Sadská jsme zapadli  do první občerstvinky na dodržování pitného režimu a též jídelního režimu.Obsluha byla spokojená,že utržila peníz a ceny nebyly závratné.Měli jsme přes hodinu času, tak jsme šli  v poklidu  na nádraží Sadská, kde jsme v pohodě dorazili  20 minut před příjezdem vlaku,takže časově to dnes vyšlo  super bez spěchu.Z Nymburku rychlíkem až do Litoměřic.Trasa nebyla náročná a počasí OK.Jen co jsme se rozjeli rychlíkem, tak přišel mohutný déšť, ale to už jsme byli v teploučku vagonu.(text+fota M. Rajchl)
-----------------------------------------------------------------------------------------------  

 Z Kostomlat n. Labem do vesničky Ostrá  nás navedla nejprve žlutá značka, někdy těžko viditelná částečně polní cestou lesíkem, poté již na cyklostezku kolem Labe. Cestou jsme se ještě podívali na zarostlé zbytky hradu Mydlovar a pak kolem krásných rekreačních chatiček jsme došli k bývalé pískovně u Ostré. Obešli jsme částečně jezero a dostali se k cíli naší cesty, do Historické vesnice řemesel. Zde jsme se za groše občerstvili, nakoupili, prošli si vesničkou, parčíkem a všemi jejími přilehlými zahradami a naplněni dojmy jsme opět vláčkem odjeli domů… (text J.W. fota J. Nerad)
-----------------------------------------------------------------------------------------------  

Již druhé společensko-turistické setkání v Hospůdce pod kaštanem pro seniory z Ltm i okolí ve Skalici, umožnilo jak malou turistiku kolem Pokratického potoka, tak společné zpívání při dvanáctistrunkové a foukací harmonice našeho šikovného turisty Petra V. Bylo to milé, pěkné a moc všem a hlavně Petrovi děkujeme. Opět někdy se těšíme na brzké setkání. (fota M. Rajchl)
-----------------------------------------------------------------------------------------------  

Náš druhý letošní  pobytový „zájezd“ s koly a toulavými botami jsme strávili v Havlíčkově Brodě a jeho okolí. Bohužel, ani týden nestačil k tomu, abychom navštívili všechna zajímavá a krásná místa tohoto kraje. Snažili jsme se si vybrat alespoň to, co zdobí tento kraj na pokraji Českomoravské vysočiny. Je zde plno kopců s krásnými zákoutími a s rybníky a mnoha památkami, jak sakrálními tak historickými.
Jedna skupina s Jindrou Neradem, někteří ve dvojicích, skupina jedenácti „šlapkařů“ se denně rozjížděla do bližšího i vzdálenějšího okolí, aby se v podvečer sjela do Domova mládeže, kde jsme byli ubytováni, s mnoha dojmy.
Počasí nám „přálo“ až příliš, takže jsme se hodně koupali, snažili jsme se pobývat ve stínu všudypřítomných lesů, dokonce i houby rostly.
Týden uběhl jako voda v řece Sázavě a my se opět vraceli s novými dojmy domů…

Dne 26.07.2017 jsme v počtu 36 dospělých a 7 dětí udělali výlet do Chomutova s prohlídkou Zooparku Chomutov. V této rozlohou největší zoologické zahradě jsme se rozptýlili do několika skupin a myslím si, že jsme nikdo nemohli vidět všechna zvířata. A dokonce jsme například, naše skupina, nenašli ani ten krásný vesnický skanzen. Tak snad příště. Potom jsme prošli procházkou kolem Kamencového jezera, které jsme ale, vzhledem k horšímu počasí, nenavštívili. Po obejití Kamencového jezera jsme si prohlédli historickou část Chomutova s náměstím a Jezuitským klášterem. V závěru nás dostihly mírné dešťové přeháňky a po občerstvení v hotelu Sudety jsme výlet ukončili.(fota J. Nerad - fota H. Mašek+ text)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

22. a 23. 7. 2017 - Barokní okruhy - I. část - Úštěcko - KČT ve spolupráci s Destinační agenturou Ltm (2x1bus) - mimo Kalendář akcí

Okruh pečlivě vybraný Destinační agenturou byl skvělý a velmi poučný. Studentky Karlovy university nám svým poutavým slovním doprovodem dokázaly, že barokní architektura všech navštívených objektů je svou historií a krásou slohu velmi zajímavá. Bylo to velmi přínosné, moc děkujeme a těšíme se na okruh č. II. (fota J.W.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve středu 19.7.2017  se turisti vydali do  lázeňského města Teplice v Čechách.Všichni v počtu téměř 30 lidiček se dostavili kromě vedoucího výpravy.To jsem byl já.Popletl jsem odjezd.No není mi 20, ale Pepa Š. Jindra N. mě zastoupili.Tímto jim děkuji a omlouvám se  všem.Každý  účastník má u mě  láhvinku rumu na zimní měsíce...ale virtuální .Jel jsem o hodinu později 9:26 z LT.Ale pilně jsem si to v TP zkrátil trolejbusem od nádraží pod Doubravku.Mojí hodinovou ztrátu jsem zredukoval na půl hodiny...ale úplně zničený.Naštěstí na  Doubravce bylo otevřené občerstvení,moje záchrana.Svůj  vedoucovský škraloup jsem si ale vylepšil,že jsem domluvil vstup do hradu,do Rytířského sálu a vyhlídku.Jinak je toto nepřístupné.Na Doubravce jsem pracoval jako radiotechnik-vývojář-konstruktér 13 let.Po ukončení vývoje se rozjela výroba přijímačů a vysílačů pro radioamatéry...několik tisíc kusů.Byl to  podnik Radiotechnika Svazarm.Tak jsem se opět uviděl po několika letech s mými kolegy z práce, kteří umožnili vstup.Sláva jim.Potom jsme seběhli do botanické zahrady TP a nějak jsme se postupně rozprchli.V botanické bylo také občerstvení.Vlak jel každou hodinu tak nebylo co řešit. (text M. Rajchl,fota J. Nerad)

Dne 12.07.2017 jsme udělali výlet do Mostu. Výletu se zúčastnilo 23 turistů. Celé dopoledne bylo slunečno a tak jsme začali prohlídkou nového Mostu. Přešli jsme až k novému náměstí, zvenku prohlédli divadlo a ostatní budovy a pak pomalu procházeli až do Zahražan, které jsou jedinými zbytky (kromě přesunutého kostela) původního Mostu. Pak jsme vystoupali na hrad Hněvín, kde jsme se občerstvili v restauraci a z věže jsme si prohlédli panorama celého okolí. Včetně nového jezera, které je v místech, kde stával původní královský Most. Po sestupu dolů jsme prošli část křížové cesty a přes dopravní koridor se dostali k přesunutému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel byl v roce 1975 přesunut na kolejích o 841,1 m. Při prohlídce kostela jsme zhlédli film o přesunutí kostela. Pak nám průvodce zasvěceně vyprávěl o kostele a potom byla volná prohlídka kostela. Po občerstvení v restauraci U Svatého ducha jsme výlet, s mírnými dešťovými přeháňkami, zakončili. (text+fotaJan Mašek)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tentokráte naše turistické kroky směřovaly po stopách našich „kořenů“ v kraji, který se kdysi nazýval Českým královstvím.

První den jsme cestovali „naším královstvím“. První zastavení bylo v Jiřetíně pod Jedlovou, kde jsme si prohlédli bývalou štolu, která sloužila v minulých staletích k dolování mědi, olova, cínu a stříbra. Poté jsme se rozjeli hledat jeden ze tří pramenů řeky Sprévy, ale pro samé objížďky se nám nepodařilo k žádnému dojet. O to více nám zbyl čas na prohlídku basiliky minor ve Filipově, která je významným mariánským poutním místem. Pak jsme dojeli pod kopec Dymník, vyhlédli z rozhledny a prohlédli si přilehlý menhirový „háj“. V Rumburku jsme navštívili Klášter kapucínů a zároveň si prohlédli loretánskou kapli Panny Marie. Ve Šluknově, který se stal na tři noci naším domovem, jsme si ještě stačili prohlédnout prostřednictvím půvabné průvodkyně interiér nově opraveného zámku s přilehlým parkem.

Druhý den patřil návštěvě krásného lužického města Bautzen. Procházeli jsme historickými uličkami nejprve s Oldou, v Srbském museu jsme si vyslechli řeč, ke které se již jen hlásí 60tisíc obyvatel, pak byl volný program a každý navštívil ty památky, které ho zajímaly. Nemohli jsme v tento teplý den opominout navštívit jezera, která se rozkládají nad městem. Zde, na krásné pláži u přehrady na řece Sprévě jsme se vykoupali a prošli si částí vycházkové trasy kolem jezera. Ve Šluknově jsme po večeři  ještě vyšli na Křížovou horu a prošli  si celou Kalvarii.

Třetí den jsme měli naplánovaný výstup k unikátní „krajkové“ litinové rozhledně poblíž města Löbau. Zážitek to byl opravdu impozantní. Odtud nebylo již daleko do dalšího krásného historií poznamenaného města Görlitz. Ještě předtím jsme stihli  procházku na  rozhlednu Landeskrone, kde byl pěkný výhled do kraje a na město. Görlitz je krásným historickým městem, jehož území bylo taktéž v dávných dobách pod českou nadvládou. Dnes rozděluje město hranice, jedna část je Německá a druhá Polská. My jsme se pohybovali v té krásnější části, tj. Německé, došli jsme až k hranici mezi městy, což je řeka Nisa. Město je v dnešní době vyhledávaným turistickým cílem, neboť je skutečnou perlou, pro mnohé Čechy ještě neobjevenou.

Den čtvrtý nás čekala nejprve procházka nejdelším městem v Sasku plným podstávkových domů – Cunewalde. Zde se nachází i skanzen miniatur těchto domečků, které bohužel nepřežily do dnešních dnů. Prohlídka kostela, který s 2 632 místy k sezení  je největším evangelickým venkovským kostelem v Německu. Olda nám bravurně překládal povídání  zaníceného průvodce a tak jsme se dozvěděli mnohé o zajímavé historii kostela, který má m.j. varhany z r. 1840, které se pyšní jedním z nejkrásnějších zvuků v H. Lužici.

Pak již nás jen čekal nevšední architektonický zážitek – futuristická funkcionalistická vila Schminke Haus z r. 1932 v Löbau. Nejprve jsme vyslechli výklad o zařízení vily a jejím původu a pak jsme se prošli celým jejím interiérem.

Krátkým zastavením v městě Löbau jsme zakončili své putování po kraji H. Lužice a vydali jsme se na cestu domů se zážitky, na které se nezapomíná…

Text J. Wünschová (+organizátoři O.Tuháček,I. Jirásek)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Start - 7.7.2017 parkoviště Ltm - čas 00:07 - teplá noc - měsíc dorůstá do úplňku - nálada výborná - tři účastníci. První zastavení - obec Kletečná - vrchol Kletečná 1:40 - prší - bouřka - mokrá tráva - dobrá nálada se vytrácí - 5m. pod vrcholem zapalujeme svíčku pod pamětní deskou " Vráti Zavadila krále středohoří ".
Druhé zastavení - Milešov - tady nepršelo - po bouřce ani slechu - noc stvořená ke hříchu - vrchol 3:35 - posezení nad  zářící a blikající krajinou - sestupujeme - 3:50 zpěv prvních ptáků - 4:40 rozednívá se.
Třetí zastavení - rozcestí Pod Březinou - plašíme stádo divočáků - záplava kopřiv - východ slunce zakrytý mraky - Pařez vrchol 5:50 - přechod na protější kótu Kleč - vrchol 6:25 - opět bohatá úroda kopřiv.
Čtvrté zastavení - směrovník v Dřevcích - směr Hradišťany 4,5km - na cestě vědomostní test z dřívější akce - fotíme lilie    zlatohlavé a velké můry při kopulaci - při návratu odbočka na Ostrý - vrchol 10:30 - 20m. pod vrcholem upevňujeme za KČT Ltm věneček pod špatně čitelnou desku, označující zřícení letadla " 21.7.1944 - B24 LIBERÁTOR 15.perutě - šest hvězdiček - šest jmen " Mezi kameny se ještě dnes nacházejí hliníkové zlomky. Páté zastavení - Jeleč - s posledními silami vystupujeme na Sedlo 13:30 - posezení u dvou vyhlídek - zápis do vrcholové knihy - při sestupu sběr prvních hub.
Návrat na parkoviště v Ltm, na místo startu 14:12. Pocit vítězství se dostavil. Najeto 109km - asi 18-20km náročné chůze. (Text P.Šoura+fota V. Červinka)

text jsem neobdržela - dle fotek - výlet se vydařil...(fota H. Fabiánková)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet se nám vydařil. Příjemné počasí na turistiku, modré nebe a toto umocněné krásnou cestou většinou lesem, který je teď na konci jara nejkrásnější. Zelená tráva místy prokvetlá různobarevným náprstníkem lékařským. I výstup pod Snežníkem jsme zvládli bez problému a výhledy do dálky ze skal i rozhledny stály za to. Hezký den ocenili zvláště ti, kteří zde nikdy nebyli. Musíme si stále opakovat, jak máme u nás krásně a jen mít na poznávání  zdraví, čas a sílu. (text H. Dupalová+fota J. Nerad)

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet do Krušných hor měl ukázat krásu těchto bohužel opomíjených našich hor. Ze zastávky busu pod Komáří vížkou jsme se vydali na malý pohodový okruh po naučné stezce, která je zároveň cyklostezkou a i zimním okruhem pro běžky. Překvapil nás vítr a chladné počasí, které se po hodince rozhodlo, že nás zahřeje slunečními paprsky. Cestou jsme vyhlédli do krajiny ze Sedmihúrské vyhlídky, kde byl vidět vzdálený Bouřňák s vrcholky části Krušnohoří. Došli jsme ke studánce Sedm štítů u bývalé hájenky a poté odbočili opět směrem ke Komárce. Kolem rozkvetlých luk a výhledu na severní stranu pohoří jsme došli k místu, odkud jsme vyšli. V restauraci na Vížce jsme si chvíli odpočinuli, vyhlédli z vyhlídky do vnitrozemí, kde na náš mávala Milešovka na jedné straně a vrcholky Českého středohoří na straně druhé. Protože do odjezdu busu nám zbýval ještě nějaký čas, došli jsme ještě ke štole Sv. Martin. Její prohlídka nebyla možná, tak jsme odjeli domů.
Věřím, že mnohým tento výlet poodhalil, jak jsou Krušné hory krásné…(text J.W+ fota J. Nerad)

Týdenní pobyt  ve Slavonicích naplnil veškerá očekávání, která jsme od kraje České Kanady mohli dostat. Městečko samo o sobě je malebné a má se návštěvníkům s čím pochlubit. Krásné  budovy se svými sgrafity, štíty a svou historií nám po celý týden byly společníky a kde jakoby se zastavil čas a my se dostali  a pohybovali v době minulé…Naším dočasným domovem se stal malý starý hotýlek přímo na náměstí a tak jsme mohli v podvečerní dobu posedávat na náměstíčku na lavičkách či v zahrádkách zdejších hospůdek a odpočívat po výletech. Krajina Č. Kanady nám předvedla svou přívětivou tvář zdejší  přírody, krásnými městečky a přírodními památkami. Každý měl svůj program, ale v podstatě se moc od sebe nelišil. Jindřichův Hradec, Dačice, Telč, hrad Landštejn, Janova rozhledna, zaniklá obec Pfaffenschlag, Mařížská keramika, Slavonické podzemí, klášter Montserrat a Klášterní Vydří, zámek Malá Hluboká a hlavně pak zdejší krásná příroda nám všem učarovala. Těžké je vše popsat, můžeme jen doporučit tento kout naší vlasti také navštívit. Týden uplynul jako krásný sen, ze kterého jsme se probudili… A jsme opět doma. (text+fota J.W.) (fota pohledem ze sedla kola)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet byl zkrácen a přizpůsoben našemu průvodci p. Bártovi, který nás očekával na zastávce v Cítolibech. Komentovaná prohlídka soch a kostela sv. Jakuba Většího byla pro mnohé dlouhá. Procházka bažantnicí kolem rybníku do Chlumčan vedla ve stínu vonících stromů a pokračovala stoupáním na Blšanský Chlum - 293m.n.v. Tento kopec místní znají jako Pšaňák - Pšanský vrch. Vrchol zdolala jen polovina přítomných, ostatní to vzdali 5metrů pod vrcholem. Přehodnocuji proto výlet na klasifikaci č.3. Cesta do Černčic nás zavedla kolem "napájecí stanice" ke kostelu (nejvyšší bod obce) a k nádraží v Lounech. Sv. Medard nám přál, nespadla ani kápě. Jenom nevím, zda ztráta jadnoho člena je v povolené normě. (text P. Šoura+fota J. Nerad)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7. 6. 2017 - Rybniště - Doubice - vedla M. Brožová (7km,5účast.) - mimo Kal. akcí

FOTOGALERIE

Ve středu 7.6. vyrazilo 5 turistů pod vedením M.Brožové do Českého Švýcarska.Náš výlet začal v Rybništi, po ČTZ vydali směrem Doubice okolo Farské kaple, Mnišského pramene. Potom jsme přešli na ZTZ a pokračovali dále do Doubice, kde jsme prošli okolo různých pěkných chalup, mimo jiné i domu Karla Gotta.Skončili jsme ve Staré hospodě. (text+fota M.Svoboda)

31. 5. 2017 - bus výlet - Korozluky - Šumburk - Klášterec n. O. - vedl. J. Mašek (12km,47 účast.)

Dnes jsme si udělali krásný autobusový výlet. První zastávka byla v Korozlukách. Trochu nedorozumění s majitelem zámku panem Peroutem, které vzniklo naším zpožděním příjezdu a jeho nutnou služební cestou do Karlových Varů, nás stálo zrušení prohlídky interiéru. Ale ta půlhodinka s ním byla určitě pro nás velkým zpestřením. Potom po příjezdu do Klášterce nad Ohří jsme vyrazili na naši druhou část výletu. Při stoupání na Šumburk jsme se zastavili v ruinách poplužního dvora a pak vystoupali do výšky 541 m na zříceninu hradu Šumburk, který byl založen v 15.stol. a po požáru v 16.stol. byl opuštěn. Ze shora byl za krásného počasí hezký výhled na Krušné a Doupovské hory. Potom po chvílemi dosti prudkém sestupu jsme se dostali k Ohři a chatovou osadou jsme se dostali až k lázním Evženka. Zde jsme se posilnili ať už v restauraci Peřeje nebo v cukrárně. Pak jsme se prošli krásným anglickým parkem ke krásnému novogotickému zámku, kde jsme si někteří prohlédli sbírky asijského, evropského a hlavně českého porcelánu značky Thun. Před zámkem byl po roce 1650 postaven ranně barokní letohrádek Sala terrena. Stavba je zdobena sochami vynikajícího sochaře Jana Brokofa. Třetí a poslední naší krátkou zastávkou byla u obce Hnojnice národní kulturní památka Kamenná slunce. Je to bývalý malý lom, kde je důkaz, že tento sopečný komín z třetihor je bývalým maarem. Roztavené magma vytvořilo jakýsi trychtýř, ve kterém zůstala zatavena jílová jádra slínovce. Vlivem nestejného chladnutí pak okolí jader vytvořilo v magmatu sluneční paprsky. Řidič pan Bobek nám splnil všechna naše přání, za což jsme mu poděkovali a potom odjeli směrem k domovu.(text J.Mašek+fota H. Fabiánková)

Dnešní krásné, přímo letní počasí inspirovalo tentokrárt k výletu do stínu stromů ve Stromovce menší skupinku turistů. Královská obora byla v dopolední nedělní den liduprázdná a tak jsme mohli poslouchat zpěv ptáků a vychutnávat si klidu a pohody, kterou nám park plnými doušky poskytoval. Nejdříve jsme se šli podívat k Místodržitelskému letohrádku, který leží nad oborou, cesta k němu byla lemována rozkvetlými rododendrony. Výhled na Prahu a do parku je odtud impozantní. Pak jsme sešli opět dolů a kolem jezírek, které osvěžovaly vzduch, jsme došli k Trojskému zámečku, prošli si jeho zahradu a pokochali se úžasnými barokními vázami a schodištěm. Poté nás čekala ještě návštěva Botanické zahrady, která nám opět poskytla stín svých stromů a svou rozkvetlou krásu. Prohlédli jsme si bonsaje v Japonské zahradě a její zákoutí a prošli jsme si všemi různými dílčími zahradami. Z vyhlídky u kaple sv. Kláry jsme vyhlédli ještě na Prahu a vinicí a sešli k autobusu, s kterým jsme odjeli směr vlak. nádraží.(text+fota J.W.)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Náš druhý letošní cyklovýlet směřoval k jezeru Milada.Výšlap na Větruši až k Soudnému vrchu byl namáhavý, ale odměna sladká. Výhledy na město a okolní kopečky byly krásné. Objevilo se nám z výšky i jezero, které nás překvapilo tím, že je docela malé. Po serpentinách dolů do Trmic to jelo rychle a když jsme přijeli až k jezeru, zjistili jsme, že vůbec není malé…Chvíli jsme poseděli a vnímali jeho krásu a zasazení do krajiny. Břehy jsou zatím pusté, bez stínu a úpravy. Smočili jsme si v čisté vodě své prstíky a vydali se na cestu kolem jezera. Cyklostezka není moc upravená, povrch je pokryt hrubou škvárou. K rekreaci to tady taky není – kde nic, tu nic. Asi čtyři oblázkové pláže jsou bez absolutního vybavení. Objeli jsme celý okruh a poté se vydali směr Ústí n. L. a po naší staré známé cyklostezce podél Labe jsme se s dvojím odpočinkem a občerstvením vraceli domů.(fota M. Jungová, text J.W)

V sobotu 20.5.,se skupina 6 turistů pod vedením M.Brožové zúčastnila zahájení turistické sezóny v Krušných horách. Vlakem jsme dojeli na zastávku Bohosudov, odkud nás autobus kyvadlové dopravy odvezl k lanovce. Lanovkou jsme vyjeli na Komáří vížku. Dále jsme pokračovali pěšky okolo kaple sv. Wolfganga a dále ke štole Starý Martin, kde jsme absolvovali hodinovou prohlídku. Pokračovali jsme po staré hornické cestě do Krupky.Cesta končí nedaleko hradu Krupka, na který jsme vystoupili. Po prohlídce hradu jsme se přes Krupku a Bohosudov přesunuli na nádraží.Celkem jsme ušli 10 km. (text+ fota M.Svoboda)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vlakem jsme dojeli do Ostrova nad Ohří, kde jsme měli dvě hodiny čas na prohlídku zámku, ve kterém  je i informační centrum a městský úřad.Při prohlídce parku jsme prošli kolem Letohrádku, kaple sv. Floriána,  barokní kaple Panny Marie a kláštera piaristů. Starým městem jsme došli na Mírové náměstí, odkud jsme odjížděli autobusem do Kyselky. Kyselka byla lázeňské město. Byla, protože obnovení bude stát miliony. Lázeňské budovy a vily jsou žalostném stavu. Opravena je jen budova--  Löschnerův pavilon, kde je Mattoniho muzeum a dům Stallburg, který Jindřich Mattoni postavil pro své zaměstnance. Ostatní, např. Vileminka, Švýcarský a Jindřichův dvůr se opravují. My jsme si prohlédli parčík pod Mattoniho vodopády, kde je socha J. Mattoniho a Ottův pramen. Tam jsme si načerpali dobrou minerální vodu. Vůbec se nedá s kupovanou srovnat. V Ottově pavilonu, který je pojmenovaný podle řeckého krále Otty, který lázně navštívil, probíhají záchranné a obnovovací práce. Na návštěvu jsme měli tři hod. Málo. Nedostali jsme se ke krytému Radošovskému mostu a na rozhlednu Bučina vyběhl jen sportovec Slávek. Výlet krásný, den slunečný. Dík, Marto.(fota + text H.Fabiánková)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nemusí se jezdit do velehor, stačí vyjet kousek od našeho bydliště a máme tady taky krásnou hřebenovku. Z Lovečkovic po zelené trase, celých 14 km až do Velkého Března vede turistická cesta s krásnými výhledy na České středohoří, města a vesničky v malebných údolích, na desítky kopců a kopečků kolem na všech světových stranaách a na všudypřítomné rozhlehlé louky. Buková hora nás neustále střežila a doprovázela, viděli jsme ji snad ze všech stran. Někteří z nás si cestu ještě prodloužili o dalších 6km a šli se podívat na přírodní památku Magnetovec – Skalní hřib, jiní pak šli ještě do zámku Velké Březno. Počasí bylo skvělé, slunce svítilo, ale koruny stromů nám po půli cesty poskytovali svůj stín. (Fota J. Nerad, text J.W)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celkem 15 vyznavačů pěší turistiky našeho odboru bylo v Děčíně jedinými pasažéry busu č.433,který je odvezl až pod stolovou horu Děčínský Sněžník,kde se napojili na novou naučnou stezku Zapomenuté pohraničí.Ta prostřednictvím informačních panelů poutavě informuje nejen o přírodních zajímavostech,ale zejména o poměrně nedávné historii tohoto dějinami těžce poznamenaného území. Od Hřebenové boudy jsme se tedy vydali nejprve přes rozsáhlé pláně,poté lesem a později hlubokým kaňonem lemovaným mnoha skalními útvary,do obce Ostrov.Ještě na pláních u Sněžníku nás na jedné z inf. tabulí zaujal zejména text o zdejším působení tzv. Vlasovovi armády na konci války. V Ostrově je sice mnoho domů pěkně opravených a udržovaných,leč stojí v něm i nemálo objektů,hlavně bývalých rekreačních,bohužel v žalostném stavu.Po nezbytné občerstvovací pauze jsme okolo místního rybníku,u kterého filmaři natáčeli jednu scénu z pohádky Pravý rytíř, vystoupali k hranici se SRN.Zde byla úspěšně přijata má bonusová nabídka dojít i na 1,5 km vzdálenou vyhlídku Granzplatte,čehož nikdo nelitoval,neboť "ptačí" výhled na Ostrovské údolí a okolní skály je překrásný.Naše cesta dále pokračovala do osady Rájec,která s přilehlým Novým Dvorem byla až do vysídlení po r.1945  poměrně velkou obcí.Nyní je zde jen několik rekreačních chalup,o které se však jejich majitelé pečlivě starají.To je znát i na vzorně upravených,nyní i rozkvetlých zahradách.Touto malebnou krajinou,bohatou na meandrující potoky,kvetoucí louky,pastviny,lesy a drobné sakrální památky,jsme po 13 km došli do Petrovic,kde byl již připravený speciál ČSA.Jelikož se z rodinných důvodů bohužel nedostavil pilot L.Wunsch,museli jsme odjet linkovým busem do Ústí.Vzdor metereologickým předpovědím nespadla při našem výletu ani kapka a od Rájce se dokonce do nás vší silou pustily paprsky jarního sluníčka.Důkaz,že jarní výlety bývají většinou těmi nekrásnějšími.Mohli bychom si tedy přát JARO FOREVER! Příjemným zpestřením byla závěrem také návštěva festivalu minipivovarů v Ústí před OC FORUM

Vzhledem k přílišné délce této N.S. jsem rozdělil její poznání na dvě etapy.Zbývající část projdeme tedy 7.10. 2017 a všechny zájemce srdečně zvu. Děkuji ještě také A.Ulmanové za dodání fotografií z tohoto výletu.(text I.Jirásek+ fota A. Ulmanová) Odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz

Na plánovaný výlet na Nymbursko (Marta Brožová), se nakonec sešlo ve vlaku celkem asi 60 turistek a turistů. Po příjezdu do Nymburka a po zhodnocení situace se většina rozhodla jet vlakem, ale to do stanice Oskořínek, namísto autobusu přímo do obce Chleby.

Informace o navštívených místech zde : Odkaz na INFO Na první místo, a to do ZOO Chleby jsme se vydali pěšky po silnici, což činilo asi tak 2,5 km. Tam jsme navštívili zajímavou ZOO. Tato je nejen zajímavá, ale vytvořena hlavně pro rodiny s dětmi. Po prohlídce jsme se vraceli přes obec Oskořínek na rozhlednu Romanka, která je poblíž a pod patronaci obce Hrubý Jeseník.Tam za námi přijel pan starosta a rozhlednu nám otevřel. Vstupné činilo 20 Kč a vstupenka byla formou pohlednice. Jedná se o nejníže položenou rozhlednu v České republice.Rozhledna je vysoká 50 metrů a stojí na uměle vytvořeném kopci, vysokém pouhé 4 metry, v němž je ukryto technologické zázemí tří vysílačů. Stavba byla vybudována v nadmořské výšce pouhých 204,5 m n. m., jedná se o nejníže položenou rozhlednu v České republice. Na rozhlednu s námi nešla celá skupina, protože někteří se po návštěvě ZOO vrátili do Nymburka autobusem.Počasí nám velmi přálo a bylo slunečno. U rozhledny po prohlídce, jsme si odpočinuli a pak pokračovali zpět do obce Oskořínek.Je tam sice restaurace kde byla většina mužů naší skupiny, ale je tam i velmi pěkná cukrárna, kde také točí pivo (kozla 11 stupňů). Tam zašla zase většina turistek.Celkem jsme ušli asi 10 -12 km a domů jsme odjížděli v 16:34 hod.(text + fota J. Nerad)

Náš první letošní autobusový výlet směřoval do oblasti Klatovska. Ranní déšť nám „požehnal“ na cestu, ale dlouho nás nedoprovázel. Naše první zastavení bylo u zámku Nebílovy. Barokní zámek, kdysi vlastněný P. V. Czerninem, nám ukázal, jak vzniká krása. Viděli jsme zde úplně zdevastované pokoje a jejich znovuzrození jako "Fénix z popela", doslova z trosek. V zámecké zahradě bylo nezvyklé množství pávů. Cestou jsme se zastavili v Přešticích a prohlédli si úchvatný kostel Nanebevzetí P. Marie, největší v Čechách mimo Prahu. Historii nám přiblížila průvodkyně z Domu historie Přešticka, ve kterém jsme si prohlédli retro expozici. Poblíž se nachází i rodný dům mecenáše J. Hlávky. Dále jsme pokračovali směr Červené Poříčí. Zámek prochází celkovou rekonstrukcí a jen jsme obdivovali, jakou vizi mají zdejší nadšenci a co chtějí vytvořit jak ze zničeného zámku, tak přilehlé zahrady. Cílem našeho výletu bylo město Klatovy, které právě tento den, 5. 5., oslavovalo Den osvobození americkou armádou. Před večeří jsme ještě navštívili zdejší katakomby s třiceti dochovanými mumiemi, jejichž prohlídku nevynechá žádný návštěvník.

Druhý den začal ozdravnou procházkou k monumentální zřícenině kaple sv. Jana – Loreta, až k zámku Týnec ve stejnojmenné obci, která je nyní v rekonstrukci. Dále náš čekala prohlídka hradu, zámku a sýpky Klenová, které slouží zároveň jako galerie výtvarného umění. Cestou k našemu dalšímu cíli jsme se zastavili u zámku Veselí, jenž jako jeden z mnoha v tomto kraji dokládá, do jakého stavu přivedl mnoho našich památek minulý režim. Po výstupu ke kapli sv. Markéty jsme udělali jediné společné foto a pokochali se výhledem ze sousedící stejnojmenné rozhledny. U obce Nová Ves jsme se vydali na pětikilometrovou trasu na vrch Tanaberk s opravenou poutní kaplí sv. Anny. Z obce Hájek nás pak bus odvezl nad městečko Kdyně, odkud jsme vystoupali na vrch Koráb se známou rozhlednou a turistickou chatou. Tento den by se vlastně dal nazvat „dnem výhledů“.

Třetí den jsme měli objednánu prohlídku barokní lékárny U Bílého jednorožce, perlu Klatov. Celé dopoledne pak patřilo individuálním prohlídkám krás města, jako jsou kostely Neposkvrněné početí P. Marie a sv. Ignáce, Narození P. Marie, Černé a Bílé věže, hradeb, Pavilonu skla apod. Odpoledne jsme se vydali za krátké průtrže mračen do Chudenic, kde jsme si prohlédli interiér zámečku, který kdysi patřil rodu Černínů a kde pobýval J. Dobrovský, který má zde své mini muzeum. Po občerstvení speciálními moky v místním pivovaru Stará škola jsme odjeli k zámku Lázeň, kde jsme se prošli překrásným parkem s cizokrajnými stromy ze Severní Ameriky. Za již krásného počasí jsme pak vyšli na novogotickou rozhlednu Bolfánek a prošli si tzv. Americkou zahradou. Krátké zastavení v obci Poleň nás zavedlo k působivé zřícenině gotického chrámu sv. Markéty, sousedící s kostelem Všech svatých.

Pondělní slunečné ráno nás probudilo do našeho posledního dne, kdy nás čekalo rozloučení se zdejším přívětivým a čistým městem a jeho okolím. Zastavení na vodním hradě Švihov bylo velmi pěkné. I malá procházka po naučné stezce kolem jeho hradeb a rozvodněné Úhlavy byla zajímavá. Poté nás již jen čekala návštěva Meditační zahrady s Památníkem obětem zla v Plzni Doudlevcích. Toto působivé zastavení, vybudované bývalým politickým vězněm mjr. L. Hruškou, v nás všech zanechalo velmi hluboký zážitek, na který se nedá nikdy zapomenout…

Ve Starém Plzenci, jsme si vyšli na malý kopec Hůrka, někteří i prošli naučnou stezkou vedoucí po obvodu bývalého hradiště. U rotundy sv. Petra a Pavla jsme se symbolicky výhledem do okolí a na hrad Radyně, na který již nezbyl čas, rozloučili s tímto krajem, nasedli do autobusu a odjížděli s mnoha zážitky opět domů.
(text J. W. + I. Jirásek)

Dnešní den, třetí květen, ukázal svou vlídnou tvář,  po několika deštivých dnech se udělalo krásné teplo a hlavně slunečno. Na tuto středu, na naplánovaný výlet se vydalo 28 + 10 litoměřických turistů. Vydali jsme se na výlet do České Kamenice – horní Líska, kde jsme se chystali přejít vrchol „Zlatého vrchu  - 657 m“a přes Pustý zámek do České Kamenice.Začátek byl poznamenán jako vždy časem, který nám připravila ČD, jako většinou to bylo zpoždění vlaku. A tak jsme v Děčíně nestihli autobus a museli jsme jet o jednu hodinu později. První skupina turistů v počtu 10, přijela dříve osobním vlakem anebo autem, tento autobus stihla a tak se na trasu vydali samostatně.Naše skupinka v počtu 28 turistů dorazila dalším autobusem a po prudším výstupu jsme došli ke chráněné NPP – Zlatý vrch. Tam bylo focení a odpočinek se svačinou. Pokračovali jsme po špatně značené NS – Okolí Studence k Stříbrnému vrchu, který je menším sousedem Zlatého vrchu. Oba bývalé lomy a jsou chráněny pro dokonale vyvinuté sloupce olivinického alkalického čediče (kamenné varhany) s mimořádnou, až 30metrovou délkou kamenných sloupů. A to jsme již postupně klesali až za silnici spojující obec Líska a Chřibskou přes „Křížový buk“. Tam jsme po krátké době došli až k ČTZ, která nás vedla k Pustému zámku. Je to krásná vyhlídky do údolí Kamenice a také směrem k České Kamenici. Po této ČTZ jsme již došli až do Č. Kamenice, kde jsme se v restauraci sešli s první skupinou.Ušli jsme 11 – 13 km a domů většina odjížděla vlakem v 14:47 hod přes Děčín. Někteří ještě se vydali na Zámecký vrch anebo si prošli okolí Č. Kamenice. (text J. Nerad+fota J.N.+ H. Fabiánková)

Předpověď počasí nám na tento den nedávala moc naděje, přesto se do Saského Švýcarska vydalo  45 turistů objevovat zdejší krásy přírody. Po vystoupení z krásného německého vláčku jsme se vydali proti proudu říčky Polenz, která si vybrala romantické údolí roubené vysokými mohutnými pískovcovými útvary. Říčku lemovaly občas velké balvany, které dodávaly pocit, že procházíme kaňonem. Když jsme došli k restauraci Polenz, na chvíli jsme si odpočali a čekali na ty, kteří se ještě „vyšplhali“ na vyhlídku Hockstein, odkud byl krásný výhled na protější zámek Hohnstein. Poté jsme se již společně vydali tím nejkrásnějším úsekem cesty, skutečným kaňonem a vystoupali jsme jím k zámku Hohnstein. Trochu jsme si prohlédli městečko, kde se od nás oddělila skupinka osmi turistek, která odjela busem do Sebnitz. Ostatní jsme se pak vydali opět stejně krásnou přírodou směrem k nádraží Porschorf. Předtím jsme se ještě nakrátko zastavili v restauraci a na vyhlídce Brand, ze které je vidět mnoho okolních stolových hor a dohlédli jsme až do Česka.Po 850 schodech jsme sešli do údolí a k žel. stanici, kde náš výlet před sedmi hodinami započal. Počasí nás mělo rádo, dokonce i slunce na nás cestou mávalo. Domů jsme si sebou odváželi spousty dojmů z této zajímavé oblasti Saska. (fota J. Nerad+text J.W.)

Ve vlaku v Ltm se sešel šestičlenný výběr odvážných, který se nezalekl nepřízně počasí. Železniční výlukou z Úštěku nás autobus zavezl do Kravař na náměstí, tím nám zkrátil naší naplánovanou túru. Čekání na linkový autobus bylo využito k návštěvě Rychty - je největším roubeným objektem v Čechách z r. 1797. Následoval autobusový přesun do obce Velká Javorská, kde byl začátek našeho propršeného výletu na Strážný vrch. Z rozhledny pohled na sněhovou přeháňku nenadchl. Okružní cesta zaniklou osadou Havraní na Havraní vrch vedla zpátky do V.Javorské. Levá odbočka směřovala do Bobří soutěsky k vodopádu na bezejmenném přítoku. Přelézání spousty vývratů, kamenitý terén, kluzká místa v deštivém počasí vytvořily průchod soutěskou náročný, ale romantický. Naše cesta odbočila z hlavní silnice do obce Janovice, která je vesnickou památkovou rezervací s roubenými statky z 18. a 19.stol. Cesta nás zavedla zpět do Kravař. Čekání na výlukový autobus jsme zkrátili v " Rychlém občerstvení u Krakonoše" v malé ( ne pro více než 20 hostů ), ale čisté a útulné restauraci. Můžeme doporučit. Příjemná p. vedoucí Hanička dává pěkná razítka. (text J.Šoura+fota H.Fabiánková)  

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------                                            

21-23. 4. 2017 - Závěrečné zkoušky značkařů v Levíně - naši zúčastnění: Mirka Steffanová + Josef Šoura, čekatel: ing.Z.Černý

FOTOGALERIE

KČT Ústecký kraj - krajská komise značení pořádala školení vedoucích značkařů  7.-9.dubna a 21.-23.dubna 2017 v rekreačním středisku "Zdravotník" v Levíně - Horním Vysokém. Za Litoměřice se školení účastnili Mirka Steffanová,Josef Šoura, Ing.Zdeněk Černý (který zatím ještě není členem KČT Ltm.). Školení vedl Jan Pásler (vedoucí značkařů pro okres Ltm.) a zkušení přednášející Koukal, Novotný a Níč (krajský vedoucí značkařů z Děčína). Školených bylo 26 od K.Varů až po Jirkov (celý ÚL kraj). Zahájení proběhlo 7.4. od 18:00-21:00, k našemu překvapení písemným testem. Vstupním testu bylo 23 otázek, aby bylo vidět co v nás je. Za celé školení proběhly ještě další tři testy : Značkování -37 ot., Směrovky a tabulky - 23 ot., Topografie - 19 ot.. Na testech byla vidět stoupající úroveň znalostí. Proběhlo iškolení v terénu, čímž sme zdolali hlásku nad Levínem a Sedlo. Počasí nám nepřálo, bylo to na zimní bundu .Rozkvetlé levínské magnólie byly spálené mrazem. Školení proběhlo  v přátelskéatmosféře. Strava výborná. I ten podivín-vegetarián si přišel na své. Poslední test jsme zvládli úspěšně. V opačném případě bych o tom vůbec nepsal.V neděli 23.4. po obědě se s námi loučil Levín deštěm a sněhem. Litoměřice nás přivítaly sluníčkem a rozkvetlými sakurami. Děkujeme KČT, že nám umožnilo školení, rádi to vrátíme naší dobrovolnou značkařskou prací. Josef Šoura

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------                                                                           

Dnešního dne jsme se vydali na výlet do Prahy, z nádraží jsme šli směrem k Prašné bráně, pokračovali jsme na Staroměstské náměstí, kde se už připravuje lešení a bude se opravovat Staroměstská radnice a také orloj. Pokračovali jsme směrem na Karlův most, kde byl pěkný výhled na Pražský hrad a poté jsme přišli ke kostelu Panny Marie Vítězné. V kostele,, který jsme si celý prohlédli,  je  Pražské jezulátko.  Potom jsme šli směrem k Vrtbovské zahradě. Zahrada leží spolu s dalšími barokními zahradami  na svahu Petřína a je jednou z nejvýznamnějších pražských barokních zahrad. Zde jsme se rozdělili, část šla ještě do muzea hudby, část šla na malé občerstvení a pak jsme jeli domů.Byl to pěkný výlet. (fota+text K. Horáková)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přes nepříznivou předpověď počasí se na výlet 12.4. dostavilo 40 zdatných turistů, provázených třemi pejsky. Za drobného deště jsme vyšli z nádraží v Úštěku a prošli méně obvyklou trasou pod hradbami bývalého hradu, odkud byl dobře zřejmý charakter města, vystavěného na vysokém a úzkém skalnatém ostrohu. V úzkém údolí byly na jedné straně vidět domky přilepené nad hradbami a naopak vpravo domky přitisknuté pod vysokou skálu. Po stoupající silnici jsme pokračovali až k vesničce Ostré, minuli několik hezkých bývalých zemědělských usedlostí a perfektně opravený a udržovaný penzion „Na statku“.Bohužel toto zařízení, kde ještě nedávno bylo možno posedět a pochutnat si na výborných masitých i sladkých specialitách, je dnes zavřené a nabízeno k prodeji.A pak už jsme podél křížové cesty s krásně opravenými malbami na jednotlivých zastaveních vyšli až na vrchol Kalvárie s třemi kaplemi. Škoda, že výhled, který je za příznivých podmínek skutečně jedinečný, nám pokazilo sychravé počasí. Obhlédli jsme tedy to, co bylo vidět a vyhlásili přestávku na odpočinek a svačinu. Přitom jsme porovnáním současného stavu s minulostí obdivovali ohromný kus práce, který dobrovolníci nejen ze Společnosti pro obnovu památek Úštěcka na tomto místě odvedli. Po pauze jsme vydali na další cestu k Opičí hlavě – šli jsme lesem, ale bohužel jsme se zde doslova probíjeli blátem a kalužemi. Následky těžby dřeva a pohybu těžké lesní techniky byly smutné – hluboko rozježděné cesty, polámané stromky ve stráních, na okrajích lesa blátivé plochy po deponiích dřeva, hromady větví na cestách – vše bez známek snahy něco upravit. Celkový dojem byl opačný než u kapliček – žádná snaha chovat se k přírodě šetrně, jen co nejrychleji co nejvíc vydělat.U skály skutečně podobné opičí hlavě jsme si přečetli informační tabuli o historii tohoto místa a pak přes Svobodnou Ves se zastávkou v sympatické restauraci „Na růžku“ došli k nádraží. Vlakem ve 13.11 jsme se vrátili domů. Ušli jsme 9 km a přes nepřízeň počasí snad byla většina účastníků spokojena (text V. Kinter,fota J.W.)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

FOTOGALERIE 

V sobotu 8.4. vyrazilo 7 turistů pod vedením M.Brožové na Maloskalsko. V Turnově jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl na zastávku Kopanina. Odtud jsme se vydali po ZTZ na Pacltovu rozhlednu, ke které jsme si museli nejdříve vyzvednout klíč. Po ZTZ jsme  pokračovali směrem na Malou Skálu. Cestou jsme se zastavili na lesním hřbitově, kde je pochována spisovatelka J. Glazarová. Došli jsme k opravovanému zámku a podívali se do nedaleké kaple sv. Vavřince. V Malé Skále jsme překročili Jizeru a zastavili se na občerstvení v restauraci Boučkův statek a nastoupili zpáteční cestu.Ušli jsme sice pouze 6 km, ale zážitků bylo dost.(text+fota M.Svoboda)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po včerejším deštivém dni se dnes 5. dubna 2017 počasí velmi umoudřilo a bylo i trochu slunečno. My jsme se dnešní den vydali na krátký, ale velmi zajímavý výlet do Konojed. Ráno jsme z Litoměřic odjížděli do zastávky Dubičná a spolu s námi jelo i pár turistek do Zákup. Po příjezdu jsme jako vždy byli informováni o trase a o organizačních věcech KČT Litoměřice. Celkem nás přijelo 67 turistů a v tom počtu s námi šel nejstarší turista ve věku kolem 90 let a zároveň byla s námi sice nesená, ale nejmladší turistka – moje pravnučka ve věku necelého 1 roku. Samozřejmě nesmím zapomenou na věrnou psí turistku „Sašenku“.Do Konojed jsme odbočili na konci Dubičné kolem zemědělských budov směrem k lesu a pak dále lesní cestou kolem zdi zámeckého parku. Došli jsme nad zámek k odbočce na Konojedské bochníky. Tam jsme posvačili a pomalu se přesouvali dolu ke vchodu ke kostelu. Tam jsme měli přislíbenou prohlídku. Tak asi po půl jedenácté jsme se nahrnuli do krásně opraveného kostela. Tuto hodnotu jistě ocení ten, kdo v minulých letech tento kostel navštívil a viděl, v jakém dezolátním stavu byl.Po prohlídce jsme se většina vydali kolem hřbitova po státní silnice do obce Kravaře v Čechách. Tam jsme byli nahlášeni na občerstvení v restauraci „U Doušů“.Celá trasa až na nádraží byla dlouhá 7 km. Několik turistů zůstalo v Kravařích na prohlídku, ale většina odjížděla v 12:55 hod domů (text J. Nerad)

Dnešního jarního dne jsme  už po několikáté navštívili Konojedy zámek....nebo klášter ? s přilehlým kostelem. Oba objekty  koupil  jistý podnikatel  z Prahy a dostal na záchranu finanční dotaci.Sláva mu,aby se to nezřítily.Turisté LT  ten pokrok znají už několik let.Jde  to pomalu, ale jistě k obnově kulturních památek našich předků.Dojeli jsme do  zastávky ČD Dubičná a bylo nás 67 lidiček + jedna miniaturní psí slečna 5let  Sáša. A také jedno mimčo 8 měsíců a 7 kilčo...,obdiv její mamince ,že to fyzicky zvládala  v předu ve vaku na prsou.Z  Dubičné kousek  po asfaltu a potom polňačkou  a na tzv.chleby....výtok  bývalé sopky kde jsem se vyfotili a potom kolem  kamenné zdi  zámku směr  prohlídka  kostela.Kostel je již odsvěcen a asi se tam konají  koncerty ,protože v malé místnosti co jsem nakounul, byl mixážní  pult na obsluhu hudby.Něco o tom vím...Střecha kostela a vnitřek   je už  OK.Sláva Jindrovi,že dohodnul umožnění vstupu.Akorát tam zbývají  restaurační práce na obrazech  a asi ? umístění varhan.To bude  drahé !!!!  Od   informátora jsem se   na můj dotaz dozvěděl....krypty na chodbě  v aule kostela si církev  zakázala otevřít,takže se neví, kolik je tam pohřbených  v rakvích církevních hodnostářů.A potom směr Kravaře  na občerstvení v restauraci u Doušů.Měli jsme na to málo času...3/4 hodiny, protože  vlak  ze stanice Kravaře jede jenom každé dvě hodiny.Ale zvládli jsem to.Akorát pár pivních skautů si poseděli další dvě hoďky. (text M:R.)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

29. 3. 2017 - Slavín  - Želízy - Čertovy hlavy - Klácelka - Liběchov - vedla M. Brožová (9km, 68 účast.)

Příznivá předpověď počastí na dnešní den vylákala 54 turistů našeho odboru na  plánovaný výlet do Tiských skal. Naše putování začalo ve městečku Tisá, kde je hlavní vstup do skalního města. Zde jsme, v této době ještě bez vstupného, navázali na naučnou stezku, kterou jsme se vydali podél skalních útvarů. Pískovcovné skály připomínají napodobeniny různých tvarů věcí, zvířat apod. a  ohromují svou výškou, tajemnými zákoutími  a mohutností. Místy jsme ještě narazili na zbytky sněhu a viděli i ledopád. V Turistické chatě jsme chvíli poseděli a od chaty jsme navázali na cyklostezku směrem k rozcestí  Nad Rájcem, zde jsme odbočili  k romantickým Ostrovským rybníkům a po červené tur. značce jsme opět  došli  k Turistické chatě, ale to jsme již měli v nohách deset km. Někteří se vydali po silnici do nedaleké Tisé, část pokračovala ještě po hřebeni s překrásnými výhledy do údolí opět k autobusu do Tisé, kde náš dnešní výlet začal a i skončil. (Text J.W + fota J.Nerad)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dne 8. března jsem měl naplánovaný výlet z Milešova přes Ostrý. Vývoj situace kolem platů BUS řidičů a jejích stávky, a tak jsem připravil náhradní výlet. Závislý jen na vlakové dopravě.Dopoledne jsme dojeli do obce Opárno a vydali se po MTZ směrem na vrchol Lovoše – 570 m. Do Opárna nás dojelo 29 turistek a turistů. Oproti minulým dnům, kdy dost silně pršelo, tak ten dnešní den se nám vydařil. Skoro celou trasu nás provázelo sluníčko vykukující zpoza roztrhané oblačnosti.Ty tři kilometry na vrchol jsme zvládli asi za jednu hodinu. Tam jsme posvačili, odpočinuli si před náročným strmým sestupem do Lovosic po ZTZ. Nakonec nikdo neodjížděl ze zastávky a všichni ještě zdolali ty dva kilometry do města. Tam jsme se postupně rozešli – někdo rovnou na vlak, někdo na oběd do restaurace a podobně. Celkem jsme ušli 9 km a v dobré náladě se vraceli domů. (foto+ text J. Nerad)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tento víkend byl pro nás šest krásnolipských turistů školící. Zúčastnili jsme se školení „Vedoucích pěší turistiky“ v Ústí n. L. Další adepti byli z Karl. Varů, z Litoměřic, Rumburka, Štětí a Varnsdorfu. Celkem kolem třiceti.Zúčastnili jsme se školení „Vedoucích pěší turistiky“ v Ústí n. L. Další adepti byli z Karl. Varů, z Litoměřic, Rumburka, Štětí a Varnsdorfu. Celkem kolem třiceti.Pod vedením sympatického pana Klikara jsme pečlivě naslouchali zajímavým přednáškám. Seznámil nás s historií KČT a její organizací, programem, kulturně poznávací činností, meteorologií, nebezpečím v turistice, výkonnostní turistikou, výstrojí na turistiku, ochrannou přírody atd. Dalšími přednášejícími byli Milan Hoke - právní předpisy v turistice, Václav Nič - značení a Martin Bartl - zdravověda a první pomoc. Tato přednáška trvala skoro tři hodiny, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Byla opravdu zajímavá. Pak již přišly na řadu zkoušky v písemné podobě. Zvládli jsme je všichni. Možná i proto, že jsme měli výborný sladký doping, o který se postarala po oba dny Libuška - výborné koláče. Libo, děkujeme.

Poděkování i panu Klikarovi, všem přednášejícím i Honzovi Eichlerovi, který nás přišel pozdravit.(Přepsáno z webstránek KČT Kr. Lípa)

Výlet do Prahy předčil účastí turistů všechna očekávání. V Podbabě, kde začal náš dnešní výlet, nás vystoupilo z vlaku 71 turistů + 1 pejsek (Sášenka-čestný člen KČT). Než jsme došli do Stromovky, prohlédli jsme si starou čistírnu odpadních vod, chráněnou technickou památku a bývalý Císařský mlýn. Stromovka nás v této předjarní době přivítala v mlžném oparu, skrze stromy na nás ale vykukovalo sluníčko, které svými hřejivými paprsky naznačovalo, že brzy již přírodu probudí. Stromovkou jsme došli přes lávku k Císařskému ostrovu a kolem jízdárny a můstkem přes Vltavu  jsme došli  ke Trojskému zámečku. Ten teprve čeká na své otevření. U ZOO jsme si chvíli poseděli v hospůdce a pak se vydali za doprovodu slunce  po cyklostezce kolem Vltavy k přívozu, abychom se opět vrátili  na druhou stranu Vltavy, odkud jsme odjížděli k domovům. Někteří z nás se ještě vrátili autobusem do centra Prahy. (I přes velký počet přítomných, jsme se do Prahy vešli v pohodě.) (fota J. Nerad, text JW.)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnes vše bylo jinak. Vlak do Děčína byl zpožděn o 40 min, tak jsme byli nuceni přehodnotit dnešní program. Přišli jsme těsně před polední přestávkou musea a tak jsme se proto nejdříve vydali procházkou na Pastýřskou stěnu. Cestou k vrcholu je synagoga, dnes jsme měli vzácnou možnost nahlédnout do interiéru, bývá totiž většinou zavřená. Pak jsme došli  k zámečku nad městem, kde byl krásný výhled na zasněžený Děčín. Vrátili jsme se opět do musea, kde jsme si v klidu mohli vychutnat výstavku maket rozhleden a ostatních expozicí zde umístěných. Tady jsme se setkali ještě s třemi opožděnými našimi turistkami z Lovosic, které přijely zase zpožděným osobním vlakem. Domů jsme  pak odjížděli různě, neboť každého v museu zaujalo něco jiného. Počasí bylo pravé lednové, na další procházku jsme se již i z časových důvodů nevydali. Jen někteří si šli prohlédnout ještě nedaleko od nádraží zrekonstruovaný bývalý pivovar.

(text+fota J.W.)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

První ráno letošního roku nás přivítalo nízkou oblačností, ale ani ta neodradila stovky turistů, kteří přišli přivítat nový rok výstupem na Radobýl. Jak se stoupalo postupně k úpatí, ze všech stran nás začalo obklopovat ledové království, přírodu oblékla paní zima  do  krásného bílého hávu.

Přicházejícím návštěvníkům byl nejdříve nabídnut horký čaj na zahřátí naším turistou Pepou a poté pak každý návštěvník obdržel od členů KČT  Pamětní list a mohl si zakoupit nálepku Novoročního čtyřlistku. Akce charitativního charakteru se stala již součástí tohoto novoročního výstupu. Od paty to pak bylo již jen pár metrů stoupání na vrcholek 399m  vysokého Radobýlu. Výhled byl letos zastřen mlhou a tak jsme si jen mohli představovat všechny nám známé vrcholky Českého středohoří.

Letošní výstup se stal zároveň symblickým, uplynulo totiž přesně sto osmdesát let od úmrtí básníka K. H. Máchy, kdy z tohoto kopce naposledy vyhlédl do krajiny a  výhled na Litoměřice se mu stal doslova osudným .

I když máme  pár kilometrů od Litoměřic velkého konkurenta novoročního výstupu, horu Lovoš, přesto jsme v rozmení 9-13 hod rozdali cca 800 Pamětních listů, přišli  návštěvníci i z Německa i Anglie a hlavně nás potěšila účast mnoha rodičů s dětmi.

52. ročník Novoročního výstupu je za námi. Ať žije 53. ročník roku 2018!

(text i fota JW)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Turistický rok 2016 – Hodnocení:

Uskutečnili jsme 76 turistických výletů, nachodili přes 700 km, při účasti cca 2 400 turistů. Naši členi výboru zorganizovali 5 autobusových jednodenních, 1 čtyřdenní a 1 týdenní bus. výlet. Dále jsme měli navíc 2 týdenní pobyty vlakem, zorganizovali a vedli 2 turistické akce pro Zdravé město Ltm, zúčastnili jsme se 4 turistických výšlapů s jinými KČT, 7 cyklovýletů, k celkovému počtu výletů jsme uskutečnili  + 12 akcí mimo náš Kalendář pro neorganizované seniory KČT z města a okolí.

Všechny akce (mimo 12 akcí pro seniory z města) jsou přesně zdokumentovány a lze si je všechny níže prohlédnout

Jako každý rok, tak i letos jsme pořádali tzv. Vánoční vycházku na Varhošť. Na společný sraz u pokratických závor se dostavilo dvanáct účastníků. Další zvolili individuální pochod a setkávali jsme se cestou, nebo u rozhledny. Počasí nebylo vánoční, stejné jako vloni – téměř předjaří + 8 stupňů. Na chvíli se otevřelo nebe a zamávalo na nás sluníčko. Odměnu jsme také obdrželi, výhledy do okolí byly pěkné a i Labe se na nás osmkrát usmálo.. 

Tak zase za rok na Varhošti! (Fota V.Č+ J.W, text J. W.)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Do předvánoční Prahy nás vyrazila celá jedenáctka. Samé ženy. Ty, co už měly napečeno. Dokonce přinesly ochutnat, abychom si ve vlaku osladily výklad o tom, co nás čeká:

Nejprve nám. Republiky, kde jsme si u sochy Tadeáška před kostelem kapucínů vyprosily trochu víc štěstí v r. 2017. Jeden z nich nás před ním vyfotografoval. Hymnu, jejíž slova vedle v bývalých kasárnách složil J.K. Tyl jsme nezpívaly. Vyrazily jsme k Hybernii, Prašné bráně a vzdávaly hold Praze, inspirovány stejnojmennou mozaikou na Obecním domě. Krok za krokem jsme prošly Celenou ulicí na Staroměstské náměstí s překrásným vánočním stromem. Idylu toho místa trochu rušili dva černí samopalníci, kteří zde střeží bezpečí návštěvníků. Cestou k Betlémské kapli jsme nahlédli do kostela sv. Jiljí. Ty odvážnější se do podzemí kaple probojovaly k betlémům davem školních dětí. Druhé daly přednost její prohlídce. Po obědě polovina z nás zhlédla výstavu křišťálových lustrů, ostatní zamířily zpět na Starom. náměstí do paláce Kinských na výstavu Celníka Rousseau a těch, co se jím inspirovali. Vstupné není lidové, ale kdo si přesto tento krásný zážitek nechce nechat ujít, má ještě možnost do 15. ledna Nebudete litovat.

Vánoce plné pohody přejí A.. Mončeková a M. Petržílková. (text a. Močeková + fota Květa Horáková)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Náš dnešní výlet jsme odstartovali na nádraží v Liběšicích. Pohledem nad své hlavy jsme usoudili, že z výhledů se asi moc těšit nebudeme. Vyrazili jsme tedy po silnici přes Chobolice, zprvu mírným a pak strmějším stoupáním . Pokud nám viditelnost dovolovala, obhlíželi jsme okolí – přes nízkou oblačnost a ve vyšší poloze i mlhu jsme přece jen měli možnost vidět louky, keře a stromy v podzimním zbarvení. Hezké byly i roubené domy a zahrádky kolem nich.

Nad Horními Chobolicemi jsme přešli z asfaltu na luční cestu, minuli pěkně upravenou a udržovanou studánku a vešli do osady Jeleč. Jediná rodina trvale zde bydlící provozuje zvířecí farmu – zahlédli jsme kozy, ovce, poníky i lamy.

Po dalším kilometru jsme došli pod zříceninu hradu Litýš, zdolali stoupání a na bývalém nádvoří se občerstvili ( z vlastních zásob). Bohužel ve vyšší poloze mlha ještě zhoustla, takže z výhledů nebylo zase nic. Po kratším odpočinku jsme pokračovali přes Kotelice, kolem rybníka zvaného Machčák do Třebušína. Zde se část odvážných turistů rozhodla dobýt Kalich, část se vypravila po turistické cestě pod Trojhorou do Chudoslavic a zbytek vyčkal v Třebušíně na autobus. Kromě skupiny „kališníků“, která se zdržela na hradě, jsme všichni autobusem po 13. hodině odjeli do Litoměřic. (text V. Kinter,fota H. Fabiánková)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z našeho dnešního výletu se stalo „malé dobrodružství". Dali jsme si za úkol najít smírčí kříž v okolí obce Chobolice, který zde byl zasazen v roce 1680 jako svědek dávného zločinu. Nejprve jsme prošli obcí Mladé kolem zdejších zachovalých roubenek, dále jsme pokračovali po silničce do Chobolic, kde jsme odbočili na ne zrovna přívětivou ale krátkou cestu směrem ke kříži. Zde se odpojila malá skupinka, která si šla ještě prohlédnout nedaleko vzdálená jezírka. Po cca 500 m nám navigace ukazovaly, že jsme na místě. Najít kříž v zarostlém terénu nebylo snadné. Ale kdo hledá, najde. Od kříže jsme navázali již na solidní lesní cestu, pak silničku a opět již všichni společně jsme došli k cíli, do Liběšic. Zde jsme měli sjednánu prohlídku historické budovy Obecního úřadu s museem, kde nám milá a ochotná paní starostka zajímavě povyprávěla o zdejší historii i o nedávných  problémech krásného a nyní již opuštěného zámku. Pak jsme si ještě prohlédli kostelík Nanebevzetí P. Marie a barokní sochy před kostelem, kterých je zde jen o tři méně, než na pražském Karlově mostě (těch je 32). I když trochu pošmourný, ale určitě přínosný den jsme zakončili již jen krátkým posezením v krásné hospůdce, umístěné v historické budově Obecního úřadu. (text i fota J. W.)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet do oblasti Lužických hor prověřil statečnost našich turistů. Po vystoupení v Jedlové hustě pršelo, což téměř nikomu nebránilo v tom, aby se vydal na cestu zdejší krásnou přírodou. Byla to přímo zkouška odvahy, cesta byla blátivá a zpod deštníků jsme nemohli okolní přírodu moc vychutnávat. Došli jsme k Hraničnímu rybníku, kde jsme se rozdělili, někteří ho obešli, zašli k Valdštejnské skále, sbírali houby a poté došli do Kytlice. Zde si prohlédli místní hřbitov s hrobem M. Horníčka, jeho chalupu a okolí. Další skupinka pokračovala přes Kytlici již po pěkné cyklostezce do Mlýnů. Cestou se slunce rozhodlo, že nás zahřeje svými paprsky. Přesto malá skupinka turistů odjela domů. Protože slunce stále mrakům neustupovalo, zbylá skupina se  vrátila opět do Kytlice. Odtud jsme pak odjeli vláčkem, kde jsme se nakonec z velké části opět setkali, směrem k domovu.

Nesmím zapomenout na pár odvážlivců, kteří přímo od nádraží v Jedlové se i přes nepřízeň počasí rozhodli ujít 16 km do České Kamenice. (text J. W.+ fota J. Nerad)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naše kroky se tentokrát stočily na okraj Prahy. Po vystoupení v malé žel. stanici Velká Chuchle jsme se vydali kolem Chuchelského závodiště po ŽTZ a pokračovali po ZTZ směrem k bývalé Pacoldově vápence, chráněné technické památce s dvojitou šachtovou pecí postavenou ve 2. pol. 19. století. Pak jsme pokračovali po NS Chuchelským hájem směr Malá Chuchle. Cestou jsme se zastavili u kostela Sv. Jana Nepomuckého, prohlédli si lesní hřbitov a pokochali se výhledem na Vltavu a město z vyhlídky za kostelem. U mini ZOO, kterou jsme cestou míjeli, jsme poseděli u malého občerstvení a prohlédli si zde umístěná zvířátka. Dále již jen z kopce a přes most „inteligence“ do Braníku k železniční stanici s kulisou branického pivovaru, kde náš výlet končil. Počasí tentokrát bylo již pravé podzimní, ale nic neubralo na pohodě všech zúčastněných. (text JW., fota J. Nerad)

Ve středu 5. 10 jsme se vypravili na výlet z Krompachu na Hvozd a přes Petrovice do Lvové, naplánovaný V. Červinkou. Přes poměrně nepříznivou předpověď počasí a avizovanou větší náročnost výletu se k vlaku dostavilo 20 optimisticky naladěných turistů.V pořádku jsme dojeli do České Lípy, ale tady nám České dráhy zabrnkaly na nervy. Staniční rozhlas ohlásil zpoždění rychlíku na Nový Bor a Svor 25 minut – při použití základních matematických operací bylo zřejmé, že při tomto zpoždění nám navazující autobus ujede. Jali jsme se tady vymýšlet náhradní program – ale patrně byl na rychlíku schopný strojvedoucí, protože neštěstí se nekonalo, rychlík měl zpoždění jen 18 minut! Dojeli jsme tedy do Svoru, zde zrychleným přesunem došli na autobusovou zastávku, stihli autobus a dále již vše šlo podle plánu.Již při jízdě z Cvikova do Krompachu jsme obdivovali množství perfektně udržovaných podstávkových domů, které jsou v této oblasti typickou stavbou. Po příjezdu do Krompachu jsme se vydali po červené značce na Hvozd, podívali jsme se k památným tisům (jeden údajně tisíciletý – ale tento věk odborníci zpochybňují). V solidním čase jsme překonali stoupání na jižní vrchol Hvozdu s vyhlídkovou plošinou – přestože obloha nad námi měla pouze odstíny šedé barvy, byla viditelnost velice dobrá. Ještěd, Krkonoše a Jizerské hory byly sice zahaleny mraky, ale k jihu a západu – to bylo pokoukání. V dáli jsme zahlédli Trosky, krásně jsme viděli Bezdězy, Ralsko - na naší straně Vlhošť, Ronov a Sedlo. Pak jsme přešli na severní vrchol k rozhledně a z ní nahlédli i do Německa.Potom jsme pokračovali dále do Petrovic – po kratším strmém sestupu už jsme šli po široké lesní cestě světlým smíšeným lesem. Část turistů si prodloužila cestu výstupem na vrch Sokol se zříceninou hradu Starý Falkenburk, část pokračovala přímo do restaurace v Petrovicích. Zde jsme se rozdělili – devět účastníků odjelo autobusem do Jablonného v Podještědí a odtud vlakem, zbytek odvážných za sílícího deště pokračoval do Lvové a odtud po občerstvení zpět do Litoměřic.Až na samý závěr, kdy začalo víc pršet, nám přálo i počasí – do Petrovic bylo jen pár menších přeháněk. Nikdo se nezranil a podle zpráv byli i zmoklí turisté s výletem spokojeni. Dík patří všem, včetně hostujícího p. Mejstříka.(text V. Kinter+fota J. Nerad)

V nečekaném počtu 34 turistek a turistů jsme se sešli dnešního dne 21.09.2016v rychlíku který jede z Litoměřic v 8:45 hod do Ústí n/L-Střekov. Poslední dobou jsou rychlíky od Kolína zpožděné, a tak to bylo i dnes. Po žádosti u průvodčí, na nás ve Střekově osobní motoráček čekal. Do Děčína-Staré město jsme dojeli v pořádku a po seskupení jsme se vydali do strmého kopce po ČTZ k rozhledně Velký Chlum. Sice po ránu drobně mrholilo, ale při našem výstupu bylo počasí přijatelné. Na vrcholu u rozhledny jsme dali malý odpočinek a svačinu. Po té někteří nečekali na společný odchod a začali průběžně odcházet po ŽTZ do Boletic.Dolů jsme sestupovali dosti strmým kopcem až do Boletic. Sešup to byl pořádný a pro mnoho z nás to byl nápor na nohy. Dole se nás většina sešla v restauraci, kde jsme se občerstvili a asi tak 40 min před odjezdem vlaku jsme se vydali na nádraží. Odjezd byl v 14:21 hod.Počasí bylo příjemné a občas vykouklo i sluníčko. Pro mnoho turistů to bylo první poznání tohoto místa. A zároveň všechny musím pochválit, že vytrvali a vystoupali ze 150 m n. m. až do výšky skoro 500 m n. m (text i fota J. Nerad)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Do Štěchovic nás celkem přijelo třicet devět a jedna mladá slečna. Od autobusu jsme přešli můstek přes Kocábu vlévající se do Vltavy, a pak kolem lípy jsme došli ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven v letech 1911 – 14. Na faře nám nikdo neotevřel a tak jsme se vrátili na ŽTZ a po té jsme pokračovali údolím toku Hadí řeky, jak ji nazvali trempové a tento název se ujal až do dnešních dob. Je to údolí řeky Kocáby kde vznikaly před druhou sv. válkou trempské osady. Tyto osady se časem změnily na chatové, ale některé stále pod stejným názvem a také se správcem, což je šerif osady. Po ŽTZ jsme procházeli osadami – Maják, Mantrap, Louisiana a Havran.Krásný článek, který bych doporučil k přečtení je na této adrese:liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=91777Postupně se nám odkrývaly jednotlivé a i skupiny chatiček, pozůstatky po bývalých trempských osadách. Postupovali jsme podél řeky až k rozcestníku "pod Masečínem". Tam jsme v podstatě byli napůl cesty do Bratřínova, a tak jsme udělali pauzu na svačinu a pak jsme přešli na MTZ a asi po jednom kilometru jsme se napojili na ZTZ, ale stále podél toku Hadí řeky.Zde jsme procházeli osadami – Rewaston, Dashwood a kousek za Fafkovým mlýnem jsme naši pouť dokončili osadou Askalona.S touto řekou jsme se rozloučili na rozcestníku "U Kocába - hájenka", a naše kroky nás již vedli po MTZ do obce Bratřínov. Sice závěrečná část cesty byla do kopce ale všichni to zdolali s vidinou občerstvení v obci. Na vrcholu nás čekala otevřená hospůdka U Holínku.  Snad všichni, až na pár výjimek si s chutí dali zasloužené pivo. Po občerstvení jsme se přesunuli na zastávku autobusu a odjeli jsme do Davle v 14:27 hod. A pak vlakem přes Prahu domů.  Někdo pokračoval autobusem až do Prahy a tak přijel domů dříve. (text+fota J. Nerad)

-----------------------------------------------------------------------------

Výlet moc krásný, opět jsme si užili chodů nahoru i dolů, ale stálo to za to.Počasí vyšlo, taky jsme našli houby.Výlet byl ukončen v hospůdce. Část účastníků si výlet prodloužila. Díky Martě B., výlet jsme si užili. (Fota i text J.Vinšová)

V sobotu 13.8. v 8,22 z nádraží Libochovice nastoupila skupina deseti členů + jedno turistické mládě cestu k vrchu Spravedlivá. Pro absenci přístupových cest je vrch dostupný jen několik týdnů v roce. Nám se výstup s obtížemi po nočním dešti zdařil. Cestou obcí Radovesice, přes most a proti proudu řeky Ohře jsme dorazili k libochovickému jezu. Tam čekalo turisty malé překvapení, co všechno se dá uskladnit do malého osobního vozu HYUNDAI. Malým piknikem jsme oslavili svátek turistky Aleny. Po dvanácté hodině jsme pokračovali silnicí do Kostelce nad Ohří k nově vybudovanému minipivovaru "Perlová voda". Rozsáhlý objekt má zajímavé architektonické řešení i s malou galerií. Obsluha ale vázne, má amatérský přístup.  Vzkaz pro následující návštěvníky:" Nechoďte sem hladový a žíznivý, ale vyzbrojte se trpělivostí".  Opuštěnou lesní cestou jsme minuli Jägerhaus a chatovou osadu. Na libochovickém mostě, těsně před parkem s atrakcemi se skupina rozprchla v domnění, že chytí odjezd vlaku. Za takové porušení pravidel byli aktéři diskvalifikováni. Se zbytkem skupiny, jsme nahlédli do zámeckého parku, navštívili židovský hřbitov. Našlapali jsme asi 15 km. Budu usilovat, aby pouť v Libochovicích se stala tradičním cílem KČT z Litoměřic, vždyť okolí nabízí tolik rozmanitostí, že každý rok můžeme projít jinou trasou s jinými zajímavostmi. (text P.Šoura,fota V. Kostnerová)

A toto pro doplnění (z mailu):

Před 9.hodinou nás 6 turistů vysadil motorák na zastávce v Křesíně, kde na nás čekala ještě jedna naše cyklistka. Procházka obcí byla přerušena zastávkou u kostela sv.Václava na břehu řeky Ohře. Cesta pokračovala obcí Levousy k místu, kde se nacházelo slovanské hradiště. Návštěva posledního torza zdi nedalekého hrádku Šebín byla ukončena osvěžením u pramene Klapáč. Polní a lesní cestou jsme dorazili na rozhlednu Stradonka, tyčící se na valu keltského opevnění. Pomocí GPS se nám podařilo nalézt nedalekou zkušební uhelnou štolu. Prošli jsme Stradonice a kolem potoka, přes háj a louky dorazili k páteckému zámku. Ochotná paní průvodkyně nás zavedla navíc i do zámecké kaple. Je s podivem, že za působení politické školy za období JZD, která v zámku sídlila, se podařilo tuto kapli uchovat. Krátké doplnění tekutin před tamní restaurací a ve 14,50 nás odvážel motorák do našich domovů.(text J. Šoura,text A. Ulmanová)

Nemohu neuveřejnit: ...posílám několik fotek ze šourání s Pepou. Byl Pepa a pět holek.Výlet byl moc hezký.Pepa je tak obětavý, že přinesl ke studánce talířek se skleničkou, aby se mohli poutníci napít.

--------------------------------------------------------------------------------------

6. 7. 2016 - Praha Uhříněves - Dubeč - Koloděje - vedla J. W. (10km,28 účast.)

Nejprve jsme projeli městem kolem hradu a přes náměstí do musea Škoda Auto, kde jsme se na hodinu a půl zastavili na prohlídce a obdivovali jsme všechny možné typy škodovek od historie po dnešek. Počasí se po deštiku po ránu umoudřilo a bylo příjemně, právě pravé počasí na putování na kolech. Po prohlídce musea  jsme se vydali po březích Jizery a značené cyklotrase směr Stará Boleslav. Když jsme dojeli ke Stranovskému viaduktu, odbočili jsme na silničku, které jsme dali přednost před rozmočenou cyklostezkou u řeky. Další zastavení jsme si udělali v Benátkách n. J. na zámku a namísto do Staré Boleslavi jsme změnili cíl naší cesty a dojeli jsme do Lysé n. L., kde naše putování končilo. (fota i text J.W)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

22. 6, 2016 - Dolánky u Turnova - Klokočské průchody - Loktuše - vedl. J. Nerad (10km+29účast,)

Tak včera nám začalo léto a dnes 22. června 2016 jsme vyjeli ráno v 7:12 hod z Litoměřic – město, do Dolánek u Turnova. Celkem nás bylo 29 a jeden pejsek „Sašenka“.V Dolánkách jsme se vyfotili u Dlaskova statku a pak navštívili „Dům přírody“. Po té jsme za velmi krásně začínajícího dne vydali k Jizeře, kterou jsme přešli po lávkách a po neznačené cestě jsme vystoupali k studánce „Boží voda“. Od pramenu, který nemá pitnou vodu jsme šli ještě kousek parkem a pak jsme se napojili na ČTZ, po které jsme šli až ke Klokočským průchodům.Naše putování bylo sice chvíli po asfaltové silničce do Záholic, ale s krásnými výhledy do krajiny Českého ráje. Po průchodu obcí Záholice jsme se vnořili do lesního chládku v Betlémských skalách, které jsou součástí Klokočských skal. V tu dobu kolem 11 hod bylo sluníčko již dost vysoko a v podstatě v první letní den velmi krásně hřálo. Po celou cestu naší trasy jsme nacházeli velké množství borůvek, které mnoho turistů nalákalo ke sběru, třeba jenom tak, k jídlu.První naše vyhlídka byla „Zdenčina vyhlídka“. Pak jsme již průběžně procházeli vyhlídkami na vrcholu Klokočských skal. Od Klokočských průchodů jsme šli po ŽTZ přes zříceninu hradu Rotštejn, až do obce Loktuše. Tam většina zašla do restaurace na zasloužené pivo.Ušli jsme asi 10 km a domů jsme odjížděli v 14:07 hod přes Turnov a Všetaty. (Fota + text J. Nerad)

Skupina kolovýletníků se tentokrát vydala opět do kraje J. Lady. Po vystoupení z vlaku v Říčanech jsme navázali na zvolenou cyklostezku a údolím Rokytky kolem rybníčku Jureček se vydali na putování za krásami národní přírodní památky Voděradských bučin. Než jsme mohli jejich krásu „vychutnat“, projížděli jsme několika různými cyklotrasami, kolem několika rybníků, lesem i městečky. Voděradské bučniny nás přivítaly krásnou cyklotrasou ve stínu pod vzrostlými buky a zpěvem ptáků. Jejich územím jsme dojeli až k jevanskému rybníku, kde jsme ve vyhlášené hospůdce Na statku poseděli, prohlédli si  nejen stavení K. Svobody ale i ostatní výletní stavení kolem rybníka. Pak nás ještě čekala zpáteční cesta jinou částí Voděradských bučin a za nádherného počasí jsme opět po  šesti hodinách skončili naše putování na nádraží v Říčanech. Ani se nám nechtělo z tohoto krásného kraje odjet domů. (text + fota J.W)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od nádraží v Bad Schandau jsme dojeli busem k vodopádům (Wasserfall), kde začínalo naše putování napříč Schrammsteine. Malířská cesta (Mahlerweg) nám poskytla nejen pohodovou cestu ve stínu stromů, ale zavedla nás i po čtyřech km k vyhlídkám, kterými se toto pohoří může přímo pyšnit. Nejprve jsme si je ale museli doslova „zasloužit“. Výstup k nim byl pouze po schůdkách a žebřících, odměna ale pak stála za to. Den jakoby stvořený k výhledům do širokého okolí nám poskytnul možnost vidět mj. Děčínský Sněžník, Bukovou horu, ale i Königstein, Lilienstein  a pohledy na vrcholky homolí různých tvarů skal a stolových hor zdejšího národního parku. Sestup roklí dolů byl opět „překážkový“ a zážitkový. Cesta k boudě (Schrammsteinbaude) k autobusu u Bad Schandau byla již jen romantikou ve stínu a odpočinkem. Celkem jsme zdolali neuvěřitelných 1706 schodů (počítal J. Nerad) nahoru i dolů, což nám pozvedlo sebevědomí, že jsme jich tolik všichni ušli. Někteří shlédli několik vyhlídek nad plán, někteří došli do Bad Schandau pěšky, většina dojela do tohoto lázeňského městečka autobusem. Zde nám zbývala ještě hodina času na posezení v kavárnách či hospůdkách a přívozem přes Labe jsme pak dojeli opět na nádraží, kde naše putování před sedmi hodinami začalo. 

Byl to skutečný den plný zážitků a většina zúčastněných turistů vzhledem k nim na výlet nikdy nezapomene... (text J.W.,fota J. Nerad)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Že Praha neznamená jen procházení se v historických ulicích, že má i krásná přírodní zákoutí, jsme se přesvědčili na výletě s Martou. Z konečné stanice tramvají jsme sestoupili do údolí Divoké Šárky k vodní nádrži Džbán. Zde jsme navázali na trasu po cyklistické stezce kolem romantiky Kozákovy skály a kolem koupaliště jsme došli pohodovou cestou ve stínu stromů k Čertovu mlýnu. Procházkou krásnou přírodou, kde byl slyšet jen zpěv ptáků jsme došli po pěti km kolem zámku Jenerálka k hostinci, kde jsme na chvíli poseděli. Někteří odjeli místní dopravou k nádraží, další pokračovali směr Hanspaulka, kde jsme si prohlédli honosná stavení, která zde obývají i známí umělci. Další skupina se oddělila a odešla směr nádraží Pobaba. S Martou ještě třináct turistů došlo až k zřícenině letohrádku Baba a prohlédlo si okolní vily, např. L. Baarové, W. Matušky a jiné. Počasí přálo navzdory k velké průtrži mračen den předem.(fota+text J.W.)

Náš čtyřdenní autobusový turistický výlet směřoval do kraje, kde v době husitské kráčely české dějiny.

První naše zastavení „mimo plán“ bylo u unikátní rozhledny Špulka u Benešova. Z obce Lbosín k ní vedla zajímavá Ptačí naučná stezka, vytvořená dětmi z regionálních ZŠ. Rozhledna byla zprovozněna v r. 2014 a zároveň vyhodnocena ve stejném roce Rozhlednou roku.

Další zastavení bylo ve Vlašimi u zdejšího zámku s jeho rozlehlou zahradou. Prošli jsme její naučnou stezkou, která je vyšperkována několika romantickými stavbami a zákoutími. Někteří navštívili Museum Podblanicka, které je umístěno přímo v zámku. S Vlašimí jsme se rozloučili ve vyhlášené rodinné cukrárně.

Dle plánu jsme pokračovali k bájné hoře Blaník. Z obce Kondrac jsme putovali kolem nově vybudovaného Domu přírody s poučnou expozicí k rozhledně umístěné na vrcholu Velkého Blaníku ve výšce 638m n.m. Po krátkém občerstvení v turistické chatě a výstupu na rozhlednu jsme se vydali dále směrem Louňovice k našemu autobusu. Přechod Blanického hřebene zvládli i naši nejstarší členové. V plánu byla beseda s blanickými rytíři, která se z důvodu jejich neprobuzení nekonala. Asi přece jenom ještě nenastaly ty „nejhorší časy. Tímto programem končil náš první den a zbývalo nám již jen ubytovat se v Sezimově Ústí.

Tento den jsme „našlapali“ cca 9 km.

Druhý den jsme věnovali městu Tábor. Nejprve nás čekala hromadná prohlídka s průvodcem poutního místa a kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Poté jsme se vydali turistickou procházkou za individuálním programem do města Tábor. Zde každý prožil den podle svých možností a zájmů a bylo z čeho vybírat. Město nabízí velké množství lákavých nabídek, např. Museum husitství, vyhlídková věž kostela Proměnění Páně, hradní věž Kotnov, Museum čokolády, Botanická zahrada, rozhledna Hýlačka aj. Možnost posezení v mnoha útulných předzahrádkách zdejších kaváren a restaurací, či na lavičkách u rybníka Jordán bylo příjemným odpočinkem i relaxací v tomto pro turisty přívětivém městě. Uličky plné vzácných historických domů měly svou atmosféru a dýchaly svým dávným životem. Některé turistky se ještě po večeři vrátily opět do Tábora na právě probíhající Muzejní noc.

Tento den jsme měli v nohách nepočitatelných x (12) kilometrů, ale krásných a nezapomenutelných.

Den jsme zakončili společným tzv. Seznamovacím večírkem.

Třetí den byl ve znamení putování naším autobusem po turistických cílech a památkách v okolí. První zastavení bylo u Chýnovských jeskyní, kde jsme měli objednánu prohlídku první turisticky zpřístupněné jeskyně u nás v roce 1868. Vstupní kamenné schody jsou ještě původní. Po prohlídce někteří dojeli autobusem, někteří došli do Chýnova, kde byla možnost navštívit dům slavného sochaře Fr. Bílka z roku 1898, který je první architektonickou realizací zdejšího rodáka. Poté jsme si prohlédli na obecním hřbitově jeho hrob se zajímavým náhrobkem. Dalším zážitkem byl farní gotický kostel Nejsvětější Trojice. Za ním jsme si prohlédli zachovaný místní zámek, který slouží jako Domov pro seniory. Pak nás ještě bus zavezl do obce Choustník, odkud jsme se vydali náročnějším výstupem ke stejnojmennému hradu, jehož opravená věž slouží i jako rozhledna. Dusné počasí nám bohužel neumožnilo takový rozhled, jaký bychom si přáli. Při zpáteční cestě jsme se ještě rozhlédli po okolí z konstrukčně zajímavé rozhledny na Čermákově vrchu a vydali do obce Brandlín, kde nám díky ochotnému kastelánovi byla umožněna prohlídka zrekonstruovaného zámečku, který byl dříve v dezolátním stavu. Jeho současný majitel automobilový jezdec p.Vojáček ho zachránil před zkázou a vybudoval v něm důstojné sídlo pro zajímavé expozice i restauraci. 

Tento den jsme absolvovali cca 8 km.

Večer se konal tzv. Zakončovací večírek.

Poslední den nám nezbývalo, než se rozloučit s přívětivým ubytováním v S. Ústí a vydat se na cestu domů. Ještě nás ale čekala komentovaná prohlídka a návštěva vily dr. Edvarda Beneše a přilehlé nádherné zahrady. Pro všechny z nás nezapomenutelný zážitek. Poslední naše zastavení v kraji husitů, které nebylo možné vynechat, byla zřícenina Kozího hrádku, kde pobýval, kázal a psal své knihy Jan Hus.

Závěrečné zakončení a úchvatnou tečkou za naším putováním bylo na zámku Konopiště, kde jsme absolvovali dva vycházkové okruhy a vyslechli si něco o historii tohoto zámku. Ještě trochu času zbývalo na procházku v zámecké zahradě, kde právě kvetoucí rododendrony se nám na rozloučenou předvedly ve své kráse.

Tento den jsme opět našlapali kolem 5 km.

Více se do čtyřdenního putování bohatě naplněného zážitky všeho druhu, nevešlo. Po celou dobu nám slunce zachovalo svou přízeň, dobrá nálada nás neopustila. Ubytování a strava výborná, řidič skvělý.

Skvělí byli i všichni účastníci našeho zájezdu, nehledě na věk a výkonnost, všichni zvládli náš turistický program zpestřený s poznáváním různých a nejen historických památek.

Všichni tímto dokázali že patří do turistického oddílu, protože jsou všichni  OPRAVDOVÍ TURISTÉ.

Text i fota J. Wünschová + Ivan Jirásek, který pro vás připravil tento pestrý program a byl zároveň mým korektorem.

Ve středu 18.5. odjela menší skupina 13 turistů, vedená Martou Brožovou, do Chřibské. Vlakobusem jsme se nedostali k nádraží, ale na náměstí, což nám ale nevadilo, jen jsme lehce pozměnili trasu výletu. Po návštěvě okolí Kostela Sv. Jiří, patrona města, jsme se vydali podél říčky Chřibské Kamenice do Dolní Chřibské. Prošli jsme kolem niťárny a bývalého mlýna na koření k  restauraci Na Stodolci, kde také chovají koně, kteří za přátelský bakšiš povozí návštěvníky. Otevřeno ještě nebylo, proto jsme putovali dále až na rozcestí, kde byla restaurace U Vyhlídky. Vyhlídka na protější skalce. 
Celou cestu podél říčky jsme procházeli kolem starých  podstávkových domů, které jsou typické pro oblast severních Čech a Horní Lužice. Po silnici do kopce jsme se vydali k Informačnímu centru Saula. Velmi ochotná pracovnice nám doporučila návštěvu Chřibského Hrádku, kde zbyl pozůstatek Strážní věže, kterých bylo v okolí asi 6. Při zpáteční cestě jsme se občerstvili U Vyhlídky a před odjezdem navštívili Muzeum, kde nám pan X x   perfektně vyprávěl o historii města a hlavně o nám moc neznámém, ale v celém světě uznávaném významném přírodopisci a cestovateli Tadeáši Haenkem. Trasa asi 8 km. 

(text a+ fota H. Fabiánková

Na výlet 18.5. naplánovaný Janou Wűnschovou se dostavil téměř neuvěřitelný počet 58 turistů. Zaplnili jsme a možná i přetížili autobus do Vlastislavi – když jsme v obci vystoupili, lze předpokládat, že se vozidlu i řidiči hodně ulevilo. Ze zastávky jsme krátkým stoupáním dosáhli sporých pozůstatků hradu Skalka. Na informačních panelech jsme si přečetli něco o historii hradu i zámku, včetně informací o současných aktivitách a akcích v zámeckých prostorách. Když jsme se postupně vystřídali na malé vyhlídkové plošině pod hradní věží a dostatečně pokochali prvními krásnými výhledy do okolí, vyrazili jsme po červené TZ na další cestu mezi kvetoucími loukami, poli a sady. V obci Děkovka byl vyhlášen první odpočinek a občerstvení - vyčkali jsme, až se před další cestou celá skupina spojí. Ve vsi nás zaujala kozí farma – tedy hlavně její zvědavé a mlsné obyvatelky. Vzahradě v sousedství farmy bylo také vidět několik laní – nevím, zda se jednalo o domácí miláčky nebo zásobu čerstvého masa.

Počasí nám stále přálo, po odbočení na modrou TZ se stoupáním k Oltáříku začali turisté i turistky odkládat svrchní (někteří i spodní) oblečení. Stále nás provázely krásné pohledy do okolní přírody, ale po dosažení hradu se nám naskytl úžasný, téměř dokonale kruhový výhled na krajinu Středohoří a Lounské kopce, vše zasazené do svěží jarní zeleně všech odstínů.

Při sestupu a cestě k Dřemčicím se naše výprava začala dělit – skupina nejvíce trpící žízní zahájila zrychlený přesun do občerstvovny v Podsedicích, hladovějící zamířili do restaurace v Třebívlicích a zbytek odolných turistů došel na rozcestí v Chrášťanech. Odtud jsme odjeli ve 14 hodin a v Lovosicích celou akci ukončili. Většina turistů ušla asi 8,5 km, někteří si ovšem další kilometry přidali podle svých specifických zájmů.

Výlet byl potvrzením rčení „za málo peněz hodně muziky“ – tedy, že i v blízkém okolí se dá strávit hezký den. Trasa byla velmi zážitková, počasí pro turistiku vynikající, účastníci nezraněni a doufám spokojeni. (Krásný text od V. Kintera + fota M. Rajchl + J. Nerad)

--------------------------------------------------------------------------------

Jeli jsme vlakem do Nučice a pak autobusem do Mořiny a poté jsme šli už pěšky směr Velká Amerika, Mexiko, Malá Amerika- Srbsko. Byla to pěkná podívaná, počasí nám přálo. Do Srbska jsme přišli po 15 hodině , kde jsme chvíli poseděli v hospůdce a odjížděli jsme   vlakem v 16,22 ze Srbska a v Litoměřicích jsme byli  v 19,15 hodin. (Text K.Horáková+ fota K.H+M.Svoboda)

Skupina litoměřických "odvážných průzkumníků" se vydala na prozkoumání pro nás zatím neobjevené části Saska. Ve staničce Porschdorf jsme vystoupili z vláčku a vydali se proti proudu říčky Polenz (Police) na naše putování. Potok si našel svou cestu úžasným údolím, lemovaným po obou stranách kolmo se tyčícími pískovcovými útvary. Asi po třech kilometrech naší cesty se údolí proměnilo v téměř divokou soutěsku. Ohromné balvany v říčce byly vskutku impozantní a vytvářely skutečná nádherná zákoutí tohoto nejpřísněji chráněného Národního parku Saské Švýcarsko. 

Když jsme došli k penzionu Zum Polenztal, prudce jsme odbočili vlevo a vydali se tzv. Vlčí roklí stoupat po příkrých železných schůdkách, které se schovávaly v uzoučkých průrvách skal, k vyhlídce Hockstein 280m n. m. Z vyhlídky se nám otevřel výhled na protější stranu údolí, kde se na skalním útvaru tyčí hrad Hohenstein s městečkem stejného jména. Po krátkém odpočinku jsme opět sešli přes Čertův most z r. 1821 do údolí k říčce a vydali se namísto do Kurort Rathen, jak bylo původně plánováno, po Malířské cestě směr Porschdorf.

 Vstoupili jsme do nezapomenutelně tajemného kaňonu podél horského potoka, který se prodíral mezi balvany zdejší nedotčenou  přírodou a vyšli jsme jím rovnou do městečka Hohenstein (282m n. m.). Prohlédli jsme si náměstí s typickými hrázděnými domy a nádvoří hradu, který nás zaujal svou monstrózností a poté jsme se vydali na cestu, která směřovala již směrem k Porschdorfu. 

Malířská cesta (Malerweg) – centrální turistická trasa Saského Švýcarska nás opět vedla kolem skalních úvarů a romantikou jejich zákoutí.  Po několika km jsme došli k vyhlášené vyhlídce  Brand (340m n. m), z které  byla možnost přehlédnout velkou část okolí. Výhled byl na Lilienstein, Königstein, Děčínský Sněžník  i Bukovou horu a spousty stolových hor, které jsou na pravém i levém břehu řeky Labe. Na vyhlídkové terase jsme při zasloužené kávě poseděli a odpočali si. Z vyhlídky vedlo neuvěřitelné množství schodů do nadm. výšky 200m n. m. Dole jsme se u silnice napojili ještě naposledy na trasu kolem dalšího potoka Tiefer Grundbach a přes jeho lávky a schůdky kolem jsme došli opět k našemu výchozímu místu, kde jsme dopoledne začali náš tzv. "průzkum".

Vezli jsme si sebou domů, byť z náročnějšího výletu, mnoho krásných vzpomínek. Měli jsme si ve vlaku vskutku o čem povídat. Zážitků za jeden den bylo opravdu dost. (text + fota JW)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní den, to je středa 13. dubna, začínal někde mírným deštěm a někde byla taková mlha, že nebyly vidět okolní vrcholky kopců. Ještě i v Děčíně, kde se nás sešlo celkem 32 turistů včetně Evy J. od Karlštejna, bylo počasí nepříznivé a mnoho turistů by to odradilo. Jenže, jak jsme dojížděli do obce Labská Stráň, tak začalo vykukovat sluníčko a okolní mlha se ztrácela. Obec vznikla r. 1467 pod názvem Hinteres Neudorf, od 18. stol. zvaná Elbleiten. Autobus v obci končí a otáčí se zpět. My jsme se vydali po ČTZ na skalní vyhlídku „Belveder“ a pak dále po vrcholu skalního kaňonu po historické cestě Die Alee, kudy jezdilo panstvo z Býnovce na Belveder, kde provozovali hudební představení.

Po velmi příjemné cestě velmi často lesem, začaly stoupat teploty přes patnáct stupňů a tak mnoho turistů odkládalo vrchní oděvy. Počasí se nám vydařilo a trasa byla zajímavá. Pár turistů si zašlo po ZTZ na Sluneční bránu a my ostatní jsme procházeli po mnoha krásných vyhlídkách do pískovcového kaňonu vytvořeného tokem Labe. Postupně jsme procházeli vyhlídkami - Růžovou, Labskou stráž i malou bezejmennou, až na Stoliční horu 289 m.n.m. s vyhlídkou na Děčín s obeliskem.

Z této poslední jsme se již rozdělili a někdo jel MHD od nemocnice a někdo šel pěšky na nádraží Děčín-hl.

Celkem jsme na této trase ušli asi 13,5 km a většina jsme odjížděli kolem 16:30 hod domů. (Fota + text J. Nerad)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

16. 3. 2016 - Pohořany - Liščín - Křížová hora - vedl J. Nerad ( 14km,4 účast.) - mimo Kalendář akcí

Fotogalerie + text

12. 3. 2016 - Prokopské údolí - vedla M. Brožová (10km,8 účast.) - mimo Kalendář akcí

Fotogalerie

Ve středu 9. března ráno po probuzení nás tento den přivítal velmi hustou mlhou. Teplota byla mínus dva stupně, ale i přesto se nás na plánovaný výlet „Františkov n/Pl – Benešov n/Pl“, sešlo ve stanici Františkov nad Ploučnicí celkem 54 turistů, včetně Natálky.

Po focení a úvodním slovu jsme se vydali po ZTZ na blízkou zříceninu hradu Ostrý. Výstup to byl trochu do kopečka a místy byly mokřiny, ale všichni to bravurně zvládli až na horu. Tam se již začala mlha rozpouštět a tak jsme měli výhled alespoň na Františkov. Pak jsme již jenom sestupovali k Ploučnici, kolem které jsme pokračovali k vodopádu u Františkova a dále do Benešova n/Pl.

V Benešově n/Pl jsme se začínali rozdělovat do skupin podle toho kdo jaký měl zájem. Někdo šel hned na prohlídku města, někdo do cukrárny a někdo do místní restaurace U Jelena na oběd. Po obědě jsme si prohlédli místní pamětihodnosti včetně „Ploučnické vyhlídky“. Byla možnost i prohlídky zámku, ale asi to nikdo nevyužil. Vlaky odjížděly v podstatě každou hodinu a tak domů jsme odjížděli různě.

Na trase a po Benešově jsme ušli 8 km. (text a fota J. Nerad)

V sobotu  5.3. se uskutečnil  mimořádný výlet ,protože se nějak zapomnělo sněženky zařadit do našich středečních procházek.Na nádraží v Dobříni vystoupilo  34 turistů + jeden mládežník z KČT Litoměřice, ale i jiné skupiny KČT z jiných měst,Most,Děčín,Ústí 2x, takže se konal sněženkový den.Prošli  jsme obcí kolem domku básníka Josefa Hory , kolem pěkné mateřské školky a pak už na sněženky...Prošli jsme se  lužním lesem.Na bývalé asfaltce k přívozu byla svačinka.Potom jsme šli zpět do Roudnice  n/L.JIné skupiny KČT šli dál až do Záluží,Račic,Hněvic,Štětí.Sněženková cesta byla asi 1,5km dlouhá. Sněženky nebyly ještě všechny rozvinuté ale je jich dost, tak jako každý rok.V lužním lese je hodně popadaných mohutných stromů stářím a vlhkým podložím.Některé stromy  jsou památné.V Roudnici jsme se rozprchli.Někeří hned na vlak, jiní navštívili místní občerstvinky, jiní si prohlédli město a jeho památky.Počasí nám přálo.Na začátku sluníčko, které se ke konci ztratilo, ale nepršelo a téměř bezvětří.(Text M. Rajchl, který výlet zorganizoval)

Krásný a slunečný den ve středu 10. února jakoby nás posunul někam až na duben. Počasí přeje turistům, i když předešlý den pršelo, tak dnes když jsme se vydali na NS u Skalice se nádherně vyčasilo a  výhledy do kraje Českého středohoří to potvrdily.

Dopoledne jsme z Litoměřic odjížděli autobusem v 10:40 h do obce Skalice až k ústavu. Tam nás již čekali turisté, kteří nejeli autobusem, ale využili možnost a došli na místo pěšky. Celkem se nás tam sešlo 45 turistů včetně Evy z Karlštejna a také jeden pejsek.

Po trase NS jsme si prošli průchozí jeskyni a došli jsme k soukromé střelnici. Sice jsme museli překonávat místy rozbahněnou cestu, což ale nikomu na dobré náladě v dnešní slunečný den neubralo na elánu.

V místě s hezkým a velmi nádherným výhledem na vrcholky Českého středohoří od Řípu až po Milešovku a v dálce špičky vrcholků oblasti Lounského džbánu, jsme posvačili. Tento výhled se nachází pod Křížovou horou – 590 m n. m.

Většina turistů po sestupu do Pohořan a pak Žitenic pokračovala až do Litoměřic, kde jsme se průběžně rozcházeli domů a na vlak.

Celkem jsme ušli asi 9,5 km až do centra Litoměřic. (text+ fota J. Nerad+A.Stieranková a neoznačená M.Rajchl) 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

FOTOGRAFIE zde

20.1.2016 se konečně dostavil mráz - 9°C který je důležitý při výstupu na kopeček Boreč, aby bylo lépe vidět ten přírodní  úkaz...teploučko a pára z děr na vrcholu.Dojeli jsme busem do obce Bílinka.Bylo nás 30  lidiček + 1 pejsáček.U Kapličky jsme se vyfotili a už vzhůru do  obce Režný  Újezd kde začíná naučná stezka Boreč s devíti  infotabulemi.Pěkně jsme se tím stoupákem zapotili a hezky to občas klouzalo.Na kótě byla svačinka a pokochali jsme se tou párou z děr.Ale myslím,že to nebyla letos žádná sláva,asi kvůli loňskému suchu.Akorát poslední jáma pořádně pářila jak to má být.Učinil jsem zápis do vrcholového sešitu.Nahoře nás nakonec bylo 31,protože Mirek ze Sulejovic to měl kousek.A potom už zpět do Režného Újezdu.Několik odvážných turistů nahlásilo na klouzačce "záda" a také se svezlo po zadku. Příjemně nás překvapil malý kiosek na úpatí Borče...byl grog,rum a jiné dobroty.Potom jsme se nějak rozpadli...pilnější to dotáhli do Lovosic,jiní dopravou.To už jsem neměl přehled.Ti pilnější se stavili v občerstvince " V rakvi" ,protože je u hřbitova...lidový název.Bylo pivečko a oběd,jak kdo ? Přežili jsme to, ty klouzačky ve zdraví. Trasa 9,5km (Text i fota M. Rajchl)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

16. 1. 2016 - Tříkrálový pochod s KČT Čelákovice - vedl J. Nerad 

FOTOGALERIE zde

13. 1. 2016 - Kravaře - Mečový kámen a zpět  - vedl M. Rajchl (9,5 km, 33 účastníků)

Fotogalerie zde