Historie KČT Litoměřice

Dle dochovaných dokumentů-Klub českých turistů v Litoměřicích byl založen 11. 10. 1920

První zmínka o českém turistickém dění v Litoměřicích je z časopisu Turista z r. 1921: (od p. Punčocháře, kronikář KČT)

Litoměřice. První výroční valná hromada konala se 14. prosince za přítomnosti 36 členů a předsednictví pres. B. Čapka. Dle jednatelské zprávy prof. Krejčího má odbor 126 členů. Oddělují se však Lovosičtí, zakládajíce si svůj vlastní odbor. Výborových schůzí bylo 9. Živá korrespondence vedena s Ústředím, jinými odbory, úřady i jednotlivci. Zřízena studentská noclehárna. Pečováno o lepší železniční spojení s Prahou. Pozemkovému úřadu navrženy pamětihodné objekty v okolí k reservaci. Vykonáno 21 vycházek, z toho 5 celodenních. Přednášek bylo 7: Jednatele KČST prof. Dra. Kropáčka: „Turistika na sv. rozhraní národnostním (Královédvorsko)“, učitele J. Řezníčka „Luhačovice“ a „Českým rájem“, MUDra J. Floriána „O turistice po stránce tělesné výchovy“, majora E. Donka „Řím“ a „Z oblasti egypt. pyramid“, MUDra Jar. Hampeise „Vzpomínky z cesty do Již. Ameriky“. Připravován byl český Průvodce po Litoměřicích a okolí. Pracuje se o tabuli orientační, která bude umístěna na nádraží „Lit. Město“. – Podle zprávy pokladníka odb. uč. Klečky činí čisté jmění odboru 483,92 K. – Knihovník řed. Ruth oznamuje, že počet knih, dík četným dárcům, dosáhl čísla 52, alb 5, map 50. – Výbor pro příští rok ustavil se takto: Předsedou pres. B. Čapek, místopředsedou vrch. fin. rada Novák, jednatelem prof. M. Krejčí, zapisovatelem MUDr. J. Florián, pokladníkem odb. uč. A. Klečka, knihovníkem gymn. řed. V. Ruth, pořadatelem výletů vrch. předn. J. Míšek, členy výboru brašnářský dělník J. Černý, svrškář V. Dvořák, správce R. Aronek. Náhradníci: Rada zem. soudu Dr. Hejnitz, řidící A. Michal, disponent R. Šťastný. Revizoři: Řed. banky Pavlíček, správce Procházka.


Od Karla Pouchy, dlouuholetého předsedy KČT Ltm:

Obnova turistické činnosti nastala 26. 4. 1952 pod hlavičkou Sokol Čsl. mrazírny Litoměřice, výbor byl ve složení: Jiří Benda, F. Hubáček, A. Weikert, R. Zdvořák, A. Šíp. Turistické akce včetně brigád ve Lbíně začaly ihned. Stanové základny byly situovány na Slovensko v roce 1954. V roce 1954 byly ukončeny ve Slovenském ráji a v roce 1959 v Ždiaru, v Hrabošicích a Liptovské Osadě. První zápočtové cesty dle evidenčních listů V. Jaroše se uskutečnily již v roce 1956. Od roku 1963 byly uskutečňovány menším počtem členů zápočtové cesty jak pěší, tak cyklo, na vodě i lyžích.

Rokem 1958 pokračovala turistická činnost a s přibývajícími vedoucími turistiky se rozšiřovala i pestrost akcí.

První jarní turistickou neděli uspořádal OV T Litoměřice 26. 3. 1961 – AKCE 100 JKM.

Renesance stanových základen začala v roce 1962 v Polici nad Metují a skončila opět po cestování republikou na stejném místě v roce 1973.

V letech 1962 – 1972 se někteří členové odboru zúčastňovali denních i nočních Orientačních závodů a působili také jako rozhodčí a stavitelé tratí.

V roce 1966 A. Weikert připravil 1. ročník Litoměřické padesátky. V tomto roce byl pravděpodobně zorganizován také první ročník Výstupu na Radobýl na Nový rok. Oba pochody byly pravidelně zařazovány do celostátního turistického kalendáře a také začalo pravidelné vydávání Kalendáře akcí odboru, který prodělal do dnešní doby mnoho změn.

Smutnou událostí tohoto roku byl odchod několika členů odboru v čele s A. Weikertem, kteří utvořili novou TJ Lbín-tábor.

V letech 1967 – 1973 odbor pořádal putovní zájezdy se stany do bývalé NDR a také k moři. Od roku 1974 pak jezdil do stanové základny, která byla postavena v Baabe v NDR.

V roce 1969 se odbor odvážil vycestoval do vzdálenějšího zahraničí a to do bývalé Jugoslávie a v roce 1980 poprvé na západ, kdy navštívil Rakousko a SRN.

Po jednom předchozím výletu na hrad Střekov v roce 1969 bylo zváženo několika členy, že uskuteční Smutek ve Středohoří, pozdější Tajný výlet, s utajenými vedoucími a v několika skupinách. Ukončení bylo situováno po celém bývalém okrese se závěrečným pohoštěním, které bylo v mnoha případech zajišťováno vlastními silami.

Po roce 1970 byli průvodci a organizátory výletů a všech dalších akcí vedoucí a cvičitelé turistiky, ale s pozdějším přibýváním nových členů se ujímali vedení akcí také tito nově vyškolení turisté odboru: M. Talpa st., K. Jonáš, M. Havlíček, ing. J. Kudera, V. Vrána, dr. Prachař, dr. Černý, ing. O. Fišera, ing. Tulis, K. Šanda, manželé Veitovi, Brožovi a Pouchovi, V. Frydrych, J. Lorenc a M. Šneller.

Od roku 1983 organizoval J. Lorenc velice zdařilou akci Zahradami našich členů, která byla pro malý počet zahrad ukončena 20. ročníkem v roce 2002.

V roce 1984 se 10 členů odboru účastnilo celostátní akce 1000x100 m v plavání.

Středeční pochody, výlety a další akce byly zahájeny 21. 1. 1987 a s Ligou důchodců vše od začátku společně uskutečňovali k velké spokojenosti J. Fiala a J. Poncar. Zajímavé akce po našich horách byly organizovány ve spolupráci s ČSTV a ROH R. Dáňou, V. Jarošem a K. Pouchou.

Z mnoha dalších celostátně organizovaných turistických pochodů, které odbor pravidelně navštěvoval v menších i větších skupinách jmenujme alespoň některé: Novoroční Lovoš, Jarní padesátka v Ústí nad Labem, Celostátní zahájení 100 JKM, Praha – Prčice, Rumcajs v Jičíně, Noční Milešovka. Malý počet členů se zúčastňoval cykloturistických jízd (Spartakiádní jízdy v letech 1965, 1975, 1980 a 1985). Jezdilo se také na lyžařské akce jako např. Zimní turistické srazy, Ve stopě Jizerské padesátky, do Krkonoš, okolí Jedlové, nejbližšího okolí Litoměřic a především do Krušných hor. Dva členové odboru byli v roce 1979 na VHT ve Vysokých Tatrách.

3x byl uspořádán 16denní zájezd autobusem s vlastními stany na Slovensko.

Důležitou a velice prospěšnou prací odboru bylo a dosud je vyznačování a obnova turistických značených cest, na které se významně podíleli značkaři Arnošt Grunt, V. Jaroš, O. Forštík, R. Dáňa, manželé Pouchovi a Junkovi, ing. Tesáček a mnoho dalších.

Několik členů odboru pracovalo v různých komisích OV ČSTV a také v komisích KV ST. K 31. 12. 1989 měl odbor dle KK OVT 5 Mistrů turistiky (Václav Jaroš, Josef Veit, Václav Frydrych, Robert Dáňa a Karel Poucha), 2 nositele I. VT, 4 nositele II. VT, 44 nositelů III. VT, vše po linii ZC.

Mimo turistické akce pořádal odbor besedy s promítáním diapozitivů, kdy se každý člen mohl předvést. Na některé besedy byli pozváni i zajímaví hosté. Pro členy připravil RNDr. Jaroslav Líska více přednášek, např. Švýcarsko a Francie, Egypt, Řecko, Rusko a Zakavkazsko, Finsko či Skandinávie. Sám i s Karlem Pouchou také připravil několik zájezdů. Například Saské Švýcarsko 2x, dvoudenní Šumavu i jednodenní Chodsko a opět jednodenní Šumavu.
Velmi poučné byly sobotní odpolední vlastivědné procházky po Litoměřicích. Mimo Mikulášských zábav byly pořádány i zájezdy do divadel a zvlášť nezapomenutelné byly výroční schůze končící hudbou a tancem.

Po listopadové sametové revoluci v roce 1989 nastala nová éra rozvoje turistiky, otevřely se hranice a zájem se obrátil směrem k dosud nepoznaným krajinám. Nejdříve se jezdilo autobusem se stany a později i pod střechu. Byla navštívena celá řada evropských. Za nezapomenutelné zájezdy je třeba vyjmenovat Řecko, Rakousko-Alpy, Itálie-moře-Sardinie, Jižní Francie-Paříž, Norsko-Švédsko, Chorvatsko, které organizačně zajišťoval Karel Poucha.

Od roku 1990  byly stanové tábory (vždy čtyři 14denní turnusy) na Lipně, Babylonu, v Řásné u Telče, Sedmihorkách, Velkém Dřevíči a na Knížecím rybníku u Tábora.

Jednotlivci a skupiny vyjížděli i na náročnější turistické akce. M. Šneller začal v roce 1997 akci Mariánské Lázně s lyžemi, v létě dále od roku 1999 postupně uskutečňoval akce Bójové, Keltové, skláři a také zájezdy do Prahy.

Dodatečně připsáno: p. dr. Líska organizoval pro klub až sedm denních i několikadenních zájezdů sám i ve spolupráci s Karlem Pouchou, např. do Saského Švýcarska, na Šumavu, Chodsko a uspořádal několik cestopisných přednášek o svých cestách po celé Evropě.

 

Zjištění předsedové odboru turistiky TJ Chladírny, Slavoj, KČT Litoměřice:

1952                Jiří Benda

1961                Adolf Weikert

1962                 Arnošt Grunt

nezjištěno        Václav Červinka

1970 - 1978      Jaroslav Poncar

1979 - 1980      Robert Dáňa

1981 - 1985      Karel Poucha

1986 - 1989      Ota Fišera

1990 - 2002      Karel Poucha

2003 - 2011       Alena Uhlíková

2012                  Helena Krejčová

2013 -               Jana Wünschová

 

Spolek pro České středohoří - ZAPOMENUTĚ VÝROČÍ - publikováno v časopise KAM v lednu 2017:

Je tomu přesně 130 let, co byl v Ltm dne 11. ledna 1887 založen Spolek pro České středohoří. Kdyby nic jiného, jako první zavedl dnešní systém turistických značek. Jedním z dalších počinů spolku byla rozhledna na vrchu Varhošť (639m). Vlastně to ani nebyla skutečná rozhledna, turisté z litoměřického spolku (Leitmeritzer Mittelgebirgs-Verein) jen využili k jejímu založení pěti dubů rostoucích na vrcholu. Z historie spolku stojí za připomenutí také 14. květen 1887, kdy pozvání jejich sekretáře prof. F. Blumentritta (1853-1913) přijal filípínský národní hrdina dr. José Rizal. Jeho projev v němčině na téma "aktivní turistika v přírodě" je aktuální dodnes. (Přepsáno z časopisu KAM po Česku od A. Rula)
---
Historie rozhledny Varhoště

Zájem Litoměřického spolku pro České Středohoří se upínal na Varhošť již koncem 19. století, kdy zde jeho členové vybudovali jednoduchou vyhlídku. V podstatě však ani o typickou rozhlednu nešlo. Pouze v korunách zde rostoucích pěti dubů byla zbudována dřevěná vyhlídková plošina doplněná jednoduchým schodištěm. Turistické veřejnosti sloužila tato konstrukce od svatodušních svátků v roce 1891 do roku 1902, kdy musela být pro celkovou zchátralost stržena. Litoměřičtí však nezahálely a brzy začaly shromažďovat peníze na další vyhlídkovou stavbu. Ale Varhošť si musel na rozhlednu počkat. U příležitosti 40. výročí založení spolku zde byla na čtyřmetrové kamenné podezdívce vztyčena desetimetrová trámová konstrukce s třemi vyhlídkovými patry. I přes finanční potíže byla nová rozhledna nakonec zpřístupněna v září 1927. Po 2. světové válce však pomalu upadala v zapomnění a na počátku 70. let musela být vzhledem ke svému žalostnému stavu stržena. Ovšem záhy začaly práce na vybudování, v pořadí již třetí, rozhledny na tomto místě. Litoměřičtí projektanti navrhli netradiční, 13 t těžkou ocelovou konstrukci s hlavním pilířem a třemi vyhlídkovými patry. Na původní podezdívku byla z chomutovských železáren dopravena vrtulníkem. Nová 15 m vysoká rozhledna (se 68 schody) byla slavnostně otevřena dne 22. září 1973 spolu se zahájením výstavy Zahrada Čech. V roce 1993 byly okolní lesy navráceny městu Litoměřice a spolu s nimi i rozhledna. Koncem 90. let se začal projevovat zhoršený stav dřevěných podlah jednotlivých plošin i kamenného podstavce rozhledny. Nejnutnější opravy byly provedeny v roce 2001, nicméně rozsáhlejší oprava věže proběhla v červnu 2003, kdy litoměřický odbor životního prostředí zafinancoval výměnu vyhlídkových podlah, které byly nahrazeny železnými pozinkovanými rošty. V roce 2005 rozhledna povyrostla o vysílací zařízení mobilního operátora. Zdroj:Místopysz.cz
---

Odbor KČT Litoměřice - další zjištěné informace od p. Punčocháře

Důležité údaje v historii odboru

Založení odboru turistiky 1952 Sokol Čsl. mrazírny Litoměřice

Změna názvu jednoty 1958 OT TJ Slavoj Litoměřice

1990 – 1997 OKČT při TJ Slavoj Litoměřice

1998 OKČT Litoměřice

Další vývoj, počet členů 1999 379, z toho TOM 79

Mládež, registrační č. TOM 62

1. předseda 1952 Jiří BENDA

současný předseda 2003 Alena UHLÍKOVÁ

současný výbor Alena Uhlíková, Marta Brožová, Dagmar Hnidová, Olga Igazová, Věra Kalcovská, Eva Křížová, Jan Mašek, Karel Poucha, Jana Wünschová

současný počet členů 146 (bez TOM)

značkaři Robert Dáňa, Veronika Hubená, Jana Junková, Karel Poucha, Libuše Pouchová, Jan Šatra, Ing. Milan Tesáček

Pravidelně pořádané akce stav k roku 2008

Středeční výlety

Novoroční vycházka na Radobýl

Tajný výlet

Vánoční vycházka na Varhošť

Podíl na organizaci celostátního a regionálního dosahu

např.

Kroniku vede Od r. 2008 Marta BROŽOVÁ

 

 

Česká pásová turistická značka je i ve světovém měřítku originální fenomén, který u nás dobře zná každý výletník. Okolnosti jeho vzniku však příliš známé nejsou.Před 130 lety, v sobotu 11. května 1889, se jeden ze zakladatelů Klubu českých turistů a jeho pozdější dlouholetý předseda Vratislav Pasovský, společně s dalšími třemi turisty vyzbrojili plechovkami s barvou, štětci a svačinou a vyrazili do Štěchovic. Tady se tato skupina, která si říkala „první označovací družstvo“, pustila do vyznačení trasy ze Štěchovic ke Svatojánským proudům červenou pásovou značkou. Vytvořili tak první takto značenou cestu v českých zemích. Dnes už tuto cestu nenajdete, pohltila ji štěchovická přehrada.Pásovou značkou se myslí ony známé dva bílé pruhy svírající mezi sebou pruh barevný. Značka, kterou na cestě maloval Vratislav Pacovský a jeho přátelé, se od těch dnešních značek lišila šířkou pruhů: zatímco dnes jsou všechny stejné, tehdy byl barevný pruh silnější než bílé pruhy

Značky a zrod české turistiky Za prvním českým pásovým značením stálo jednak zrození masové turistiky na konci 19. století a pak také napětí mezi Čechy a českými Němci. Ve druhé polovině vznikaly na našem území v německojazyčném prostředí po vzoru německých alpských spolků turistické spolky.  Češi se nechtěli nechat zahanbit, a tak v roce 1888 založili svůj Klub českých turistů, v jehož čele v prvních dvou letech stál sběratel Vojta Náprstek. O rok později – jak víme – se pustili do vytyčování turistických cest.

Jejich cesty rozhodně nebyly prvními značenými cestami u nás. Vždyť nejstaršími známými značenými trasami jsou krkonošské stezky s tyčovým značením ze 17. století. A v době, kdy vznikl Klub českých turistů, se pěší mohli setkat s vyrytými značkami v pískovcových skalách, anebo s tzv. tvarovými značkami – tedy s kolečky, čtverečky, trojúhelníky a podobně, kterými cesty označovali lidé z německých spolků.  Klub českých turistů zprvu také uvažoval o tom, že by cesty označoval tvarovými značkami, ale nakonec zvolil pásové značení, které se tehdy používalo v Alpách. 

Červená, modrá, žlutá, zelená V prvních letech se značení kraj od kraje poněkud odlišovalo. Až v roce 1901 sestavil Vratislav Pasovský jednotná pravidla pro všechny značky pořizované lidmi z Klubu českých turistů. Jak turistické stezky houstly a začaly se křížit, přidávala se k červené barvě na značkách postupně také modrá. V roce 1915 byly do značení pokusně přidány také žlutá a zelená barva.Značky na trasách malovali stejně jako dnes dobrovolníci. Tehdy šlo o tří- až šestičlenné skupinky, doprovázené nosiči potravin. V porovnání s dneškem se ovšem pochodovalo trochu pomaleji. Značkovači během čtyř dní ušli například pouhých 55 kilometrů. Právě hustota značek, ale i pečlivě vedený systém rozcestníků a také výborně zpracované mapy jsou tím, co dělá z našeho turistického systému obdivuhodnou infrastrukturu. Zvlášť silně si to člověk uvědomí, když chce někde v zahraniční vyrazit na výlet a koupí si tam turistickou mapu…Není se co divit, že naše značení proniká i do jiných zemí světa. Leckde ho přejímají místní turistické organizace, jsou ale země, kde ho malují nadšenci z Čech. Ti už třeba vyznačili trasu v rumunském Banátu, na ukrajinské Koločavě, ale také třeba v brazilském městečku Batayporã nebo na filipínském ostrově Negros.

-od roku 1990  byly stanové tábory (vždy čtyři 14denní turnusy) na Lipně, Babylonu, v Řásné u Telče, Sedmihorkách, Velkém Dřevíči a na Knížecím rybníku u Tábora.