Putování začneme v malé obci na břehu Labe v Liběchově. Abyste nepřišli o historický zážitek, můžete se zastavit u místního zámku, který byl barokně upraven na začátku 18. století. Prohlédnout si jej lze pouze z venku. K dispozici je také park se sochami F. M. Brauna a I. F. Platzera. Malá obec má dva kostely, starší kostel sv. Ducha, který se tyčí nad vsí, z konce 17. století a novější svatého Havla. K prvně jmenovanému vede křížová cesta se 14 výklenkovými kaplemi z roku 1780. Podívat se však můžete k řece, která je malebná sama o sobě.

Vytesaná kaple sv. Máři Magdalény

Vytesaná kaple sv. Máří Magdalény

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Cesta z Liběchova vede po modré značce přes pole do lesa. Rozevře se před vámi zemědělská krajina v pozadí obklopená bohatým lesem, ale také krajina průmyslová. Po levé straně totiž oblast „zkrášluje“ elektrárna Mělník. Je proto lepší rychle zapadnout do lesa směrem k vytesané kapli svaté Máří Magdalény.

Jeskyně Harfenice skýtá možnost útočiště.

Jeskyně Harfenice skýtá možnost útočiště.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Vytesal ji v roce 1845 zakladatel moderního českého sochařství Václav Levý z jednoho kusu skály. Dodnes jsou na oltáři patrné zbytky kolorovací malby. Stejně jako jiné umělecké výtvory v pískovci nejen na Kokořínsku je i tato značně zohyzděna vandaly, kteří ryjí do skal všelijaká prapodivná slova.

Ohrožené žábronožky 

Pohodlná cesta lesem je obklopená listím buků, dubů i habrů a vytváří tak dokonalý koberec, který by mohl posloužit proslulým arabským výrobcům koberců. O místní zajímavosti informuje cedule CHKO Kokořínsko, která praví o loužích na lesních stezkách. Jsou to jediné vodní plochy, poněvadž oblast je chudá na vodní toky. A v těchto periodických tůních žijí kriticky ohrožené žábronožky letní, což je korýš do velikosti dvou centimetrů. Při naší listopadové návštěvě zde bylo louží až až.

Barevný les byl všude kolem.

Barevný les byl všude kolem.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

O kus dál jsou další Levého skalní reliéfy, tentokrát vytesané hlavy a jeskyně Harfenice podle dívky s harfou. V jeskyni se lze schovat před deštěm nebo si tam jen tak odpočinout. Sochy připomínají dávné stavby egyptských faraonů a králů. O pár metrů dál je devítimetrová socha hada a nad ním už hůře viditelná sekera, která jej měla přeseknout. Za zmínku stojí také hlava sfingy, jež je u cesty.

Žabí jeskyni musíte najít, u cesty není.

Žabí jeskyni musíte najít, u cesty není.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Pakliže jste hráči geocachingu, zavede vás hra do Žabí jeskyně. A proč žabí? Nu, protože do jeskyně se vejdete akorát ležmo. Za to si můžete zkusit plazení a proplazit se několikametrovou dírou skrz na skrz, nedoporučujeme však klaustrofobikům.

K Žabí jeskyni se dostanete po žluté, která vede od hada. Další cesta je poněkud nudnější a bezbarvá, jelikož procházíme borovicovým lesem. Vítr si znamenitě pohrává s korunami stromů, a tak typický šum bubnuje do kroků. Zanedlouho jsme u odbočky k jeskyni Mordloch a Sedmi chlebů.

Sedm chlebů může připomínat také hamburger.

Sedm chlebů může připomínat také hamburger.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Bizarní název Sedm chlebů nese skalní útvar věžovitého typu, který připomíná sedm na sebe naskládaných chlebů. Za výtvor může příroda ne Václav Levý, předpokládejme proto, že za pár desítek let bude ze sedmi chlebů jen pět, pak tři až nezbude chléb žádný.

Vražedná díra 

Jeskyně Mordloch neboli Vražedná díra je legendou opředené místo, kde během třicetileté války žili loupežníci. Zlikvidováni byli až po zásahu majitelů panství. Lidové vyprávění uvádí, že zde žil loupežník Štětka, který bohatým bral a chudým dával. Vzhledem k nedaleké staré kupecké cestě to není nijak nemožné. V jeskyni poté žil údajně nějaký poustevník, jenž tady také zemřel. Že je v ní živo i ve 21. století, dokazuje dvouposchoďová postel a ohniště.

Jeskyně Mordloch, kde se schovávali loupežníci.

Jeskyně Mordloch, kde se schovávali loupežníci.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

U oné kupecké stezky stojí dvě kaple, které jsou názorným příkladem péče o kulturní památky. Zatímco z Hraběcí kaple zbyly otlučené kamenné kvádry s náznaky oken a zarostlou střechou, Mariánská kaple o kus dál září bílou barvou a je radost na ní pohledět. Z cedule se dozvídáme, že vznikla na konci 18. století na místě božích muk, které jsou patrné na jedné zdi. Opravena byla v roce 1990. Proč však nebyla opravena také Hraběcí kaple, která je už spíš zřícenina, ovšem jasné není.

Dvě kaple půl kilometru od sebe. Výrazný rozdíl.

Dvě kaple půl kilometru od sebe. Výrazný rozdíl.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hraběcí kaple má ovšem zajímavou historii. V roce 1720 zde byl poddanými, kteří nesnesli jeho kruté zacházení, zavražděn hrabě Jan Vratislav Clary, který jel tudy kočárem do Snědovic. Spiknutí vedl kuchař. Pachatelé byli kromě kuchaře dopadeni a potrestáni. Dcera hraběte dala na místě vraždy postavit právě tuto kapli. Některé prameny rovněž uvádějí, že je pod kaplí pohřbena manželka hraběte, která na mord měla mít vliv.

Krátký podzimní výlet se tím nachýlil do svého konce. Z lesa vede cesta do Stračí s kaplí sv. Jana a Pavla, kde kdysi trůnila soška Madonny. Odtud je to už jen kousek na nádraží ve Štětí, krásných 12 kilometrů lze pohodlně zvládnout s dětmi nebo na kole.