26.-27. 5. 2018 - Lužicko + Žitavsko - vedl Olda Tuháček
Naše první zastavení bylo v Kamenickém Šenově, města, které leží na hranici dvou krajinných celků - Českého středohoří a Lužických hor. Zde jsme měli objednánu prohlídku ve Sklářském museu, umístěného v krásné klasicistní budově z 19. stol., prohlédli jsme si zde mimořádné exponáty rytého a broušeného skla. U kostelíka Nanebevzetí sv. J. Křtitele jsme se zastavili na místním starém hřbitově a pak dojeli ke známému symbolu tohoto kraje - Panské skále, neboli Varhan, které jsou vyhlášeny jako národní přírodní památka. Naším takovým "hlavním" zastavením byla nejvyšší hora Lužickýh hor - hora Luž 793 m n. m.
Z autobusu jsme vystoupili u horské chaty stejného názvu a vyšli krátkým výstupem na její vrchol, kde jsme si vychutnali výhledy do širokého okolí. Cestou jsme pak ještě zastavili u lesního sirného pramene a pak již jsme dojeli do nedalekého Varnsdorfu, kde jsme se nejprve a dobře ubytovali a poté se vydali na zdejší unikátní rozhlednu Hrádek z r. 1904, vyhlédli z 20m výšky do širokého okolí na Lužické hory, Krkonoše a Šluknovskou pahorkatinu. Až do večera byl volný program a každý ho využil po svém. Někdo k prohlídce města, někteří navštívili i proslulý Pivovar Kocour.
Druhý den jsme odjeli vlakem do Žitavy a pak úzkorozchodnou tratí parním vláčkem do Johnsdorfu. Lítaly saze a neviditelné jiskry a tak jsme si připomněli na dřevěných lavicích své mládi... V lázních Jonsdorf jsme si prohlédli park, město. Na město i jeho okolí se někteří rozhlédli ze sklaní vyhlídky Hieronymusstein, někteří navštívili tzv. Motýlí dům. Pak jsme již pochodovali 6 km do Oybinu. Nejprve bylo pěkné stoupání, pak krásné klesání - vše ve stínu stromů, což se v teplém počasí moc hodilo. Malebnému městečku Oybin dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnomenného hradu a kláštera, který jsme si samozřejmě prohlédli. Lázeňského městečka jsme si užili, poseděli v kavárničkách, prošli jsme se jeho krásným centrem a pak jsme opět nastoupili do vláčku, kterým jsme "odsupěli" opět do Žitavy. Tady nás čekal náš autobus s bezva parťákem řidičem Standou a ujížděli odsud k 80km vzdálenému domovu.
I dvoudenní víkendový výlet stojí za to! (za Oldu si troufla napsat popis výletu + fota J. W.)
